Karol Dado se zabývá šamanismem sedm let, čtyři roky je členem Občanského sdružení Centrum pro šamanské studie. Zúčastnil se několika seminářů u nás i v zahraničí, zaměřených především na keltský šamanismus. Od listopadu 2002 začal navštěvovat tříletý studijní program šamanského léčitelství ve švýcarském Kientali, který organizuje Nadace pro šamanské studie v Kalifornii. Na Slovensku vedl Dado několik programů a přednášek o šamanismu a v současnosti pracuje na knize s pracovním názvem Gojdelové poznámky. Chce v ní objasnit propojení slovenských a keltských tradic a dokázat, že genetika Slováků je velmi blízká genetice Keltů a Germánů.

Šamanem se většinou nazývá člověk, který má kontakt s „jiným“ světem a jeho duše dokáže putovat do různých částí kosmu. Vzpomínáte si na nějaký zážitek, který změnil váš pohled na realitu, přinesl vám nové poznání světa a otevřel vám brány k šamanismu?

Kdy jsem měl asi pět let, dostal jsem silný zápal plic. Můj stav byl velmi vážný. Bydlel jsem v Trenčíně a vezli mě sanitkou do Bratislavy. V momentě, když jsme se blížili k hlavnímu městu, vylil se Dunaj z břehů, voda byla všude okolo a řidič i doktor v sanitce se tak lekli, že vyskočili ven z auta. Bylo mi hrozně zle, měl jsem horečky, ale všechno jsem vnímal. Voda nesla sanitku, a když jsem myslel, že je nejhůř, tehdy se voda zhmotnila do nějaké velké postavy. Velkou rukou chytila auto a položila ho do mělčiny ke břehu. Ležel jsem v té sanitce a velmi dlouho čekal, než se objevili řidič s doktorem a nějakým sedlákem s koněm, který vytáhl auto z bahna. Až později jsem zjistil, že matkou Dunaje je velká Dana a když jsem podnikal šamanské cesty, přišel jsem na to, že je to ta obrovská žena, která mě v dětství zachránila.


Sponzor www stránek
Ivan čaj z Vrbovky úzkolisté

Další zajímavý zážitek mne čekal v bratislavské nemocnici. Pamatuji se, že mne někam položili, ale já jsem se vznášel ve výšce a viděl jsem sám sebe a lékaře, jak do mě vrážejí nějakou stříbrnou trubici. Zřejmě, abych mohl dýchat, tehdy jsem to ještě nechápal. Utkvělo mi to všechno v apměti a možná to byl impulz, kdy jsem se začal zajímat o „divné“ věci. Bral jsem je stále vážněji a vážněji a tak jsem se krůček po krůčku ubíral k šamanismu. Viděl jsem to, co jiní lidé neviděli, ale myslel jsem si, že to tak vnímají všichni. Až po letech jsem zjistil, že to není pro každého přirozené. Proto jsem to začal chápat jako dar, který mám odevzdávat dále a nikdy nezneužít.

Pomáhal vám někdo rozvíjet vaše schopnosti?

V mém pohledu na svět mne utvrdila babička. Původem byla z Kosova, ale vyrůstala v Rumunsku. Žila se mnou v Trenčíně, vychovávala mě a byla mým zdrojem poznávání. Znala množství příběhů, seznámila mne s bylinkami a s jejich účinky. Dnes bychom řekli, že byla čarodějnice, ale v tom dobrém slova smyslu. Dokonce mne upozornila, že ochráncem naší rodiny je orel a když bude nejhůř, že mi pomůže. Později jsem se dostal ke keltským příběhům a byl jsem velmi překvapený, že mnoho z toho, co mi babička vyprávěla, jsem našel i u Keltů. Velmi mně to zaujalo a nevěděl jsem si to vysvětlit asi až do té doby, dokud jsem nepotkal Toma Cowena, učitele šamanismu.

Jaké bylo vaše první setkání se šamanem Tomem Cowenem?

Setkání s Tomem bylo přirozeným důsledkem mého zájmu o šamanismus. Šamanů, kteří se věnují keltskému šamanismu, je jen pár, většinou jsou jen v Británii a na Slovensko nepřicházejí. Pro mne to bylo něco výjimečného, když jsem se dozvěděl, že v rámci naší nadace přijede Tom Cowen přednášet do Evropy. Potěšilo mně, že se s ním mohu seznámit. Od první chvíle jsme si byli velmi blízcí a asi po hodině jsem mu navrhl, jestli by nepřijel i na Slovensko a neoprášil zde staré keltské tradice. On účast přislíbil, bral to jako výzvu poznat naši kulturu. To slovo do roka a do dne dodržel a v srpnu přijel na Slovensko s tím, že chce u nás objevovat stopy Keltů a poslední zbytky šamanismu, které existují.
Má keltský šamanismus nějaké zvláštnosti oproti šamanismu jiných národů?

Naše nadace zkoumá dodnes existující šamanismus, který si odevzdávají po předcích Indiáni v Latinské Americe, Laponci ve Finsku a další. Z toho vymodelovala nějaký kodex šamanismu, který učí o šamanském cestování, o dolním, horním a středním světě, o silových zvířatách, učitelích. Keltský šamanismus se odlišuje tím, že neuznává tyto tři světy, ale říká, že já jsem tu a okolo mě to, co mně obaluje, je náš svět, naše realita a to ostatní je jinosvět, svět, který běžně nevnímáme. Stačí se rozběhnout do lesa a během toho běhu lesem si najednou všimneme, že jsme v nějakém jiném světě. Keltský šamanismus tedy nerozlišuje tři světy a navíc má přívlastek lesní. Keltové žili většinou v lesích, měli blízký kontakt se stromy, zvířaty a potřebovali šamanismus také kvůli přežití. Pro keltský svět bylo typické, že tam neexistovaly privilegia, které se dědí a někdo je má jednou pro vždy dané. U nich se i králové volili a pokud byl někdo úspěšný, nadaný, tak ho uměli oslavit. Naopak, když člověk nic nedosáhl, upadl v zapomnění. Keltové si vážili i obyčejného pastýře, pokud něco dokázal.

Jaký je rozdíl mezi druidy a keltskými šamany?

Druidové se vlastně vyvinuly z šamanů. O šamanismu se mluví jako o matce všech náboženství a všech typů náboženských představ. Druidové začali vznikat asi dvěstě let před naším letopočtem jako vyšší specializovaní šamani. Šaman musel být lékař, rádce, bylinkář a také úspěšný lovec.
Druidové byli typičtí pro severní část britských ostrovů a odtud postupovali a pronikali přes celou Británii dolů do francouzské Gálie, kde je o sto let později poznal Caesar a popsal ve svých pamětech. Proto dnes, když někdo čte o Keltech, dozvídá se, že v jejich čele stáli druidové. Ale oni jsou jen výsledkem určitého vývoje; předtím neexistovali, byli pouze šamani.

Druhou příčinou, proč vznikli druidové, byly zkušenosti Keltů s Orientem. Na výpravách přešli přes celou Persii, Indii, poznali tam jiné duchovní systémy a fascinovali je perští mágové, kterými se nechali inspirovat.

Také keltský šaman se však dostává do tranzu a vydává se na šamanskou cestu. Jak jste se naučil pracovat se změněným stavem vědomí, jakým způsobem jste hledal moudrost a objevoval své skryté schopnosti?

Jednoho dne jsem dost vážně ochořel, zjistili mi nějaký tumor v trávícím traktě. Léčba byla dlouho neúspěšná, až jsem nakonec poznal, že hledám pomoc u nesprávných lidí. Babička mi kdysi řekla, že orel mi pomůže, ale já jsem žádného orla neviděl. Přicházel za mnou jen jeden sokol a byl jako můj bratr. Žil jsem už v Bratislavě a čím dál více času jsem trávil se sokolem u Dunaje. Povídal jsem si se zvířaty, ptáky, poslouchal jsem hlas řeky a tito mí poradcové mi dávali poučení. Oni mi postupně ukázali, jaké rostliny potřebuji, abych se mohl uzdravit. Ten pobyt v přírodě mi opravdu přinesl uzdravení a zároveň jsem se každý den něco nového naučil. Stále nosím u sebe kámen z Dunaje a také pomocí něho se umím kdykoliv spojit s touto řekou. A když někdo potřebuje pomoc, mí průvodci mi poradí.

Kdo je vaším nejčastějším průvodcem?

Zpočátku to byla vlčice. Možná to také způsobila babička. V Temešváru je krásná katedrála, před ní je sloup a na něm vlčice s Romulem a Rémem. Babička mě tam jednoho dne přivedla, ukázala na tu vlčici a řekla: dívej se na ni, je to důležité, neboť je naší matkou, všichni pocházíme z vlčice. A opravdu, když jsem začal pracovat se šamanismem, přicházela za mnou vlčice a učila mne. Přišel jsem na to, že vlčí život, to není jen pronásledování, lov, ale také pevná struktura principů, doplněná ohromnou láskou, ve které si všichni pomáhají. Vlčice mne naučila velmi mnoho. Potom se k ní přidala vydra, která jednoho dne za mnou přišla a už u mne zůstala. Učil jsem se o životě vyder, poznával jejich řeč. Takže díky šamanským cestám jsem se mohl přeměnit na vydry a ony mi ukázaly hodně věcí. Pak se ke mně přidal tuleň a ten mne též obohatil mnohými poznatky, hlavně mne začal brávat do Irska. Díky tomu jsem to Irsko viděl, poznal mnoho příběhů a když jsem se setkal s mým učitelem Tomem, byl překvapený, kolik toho o Irsku vím, ba dokonce umím i jejich starou řeč. Ptal se mne, jak často jezdím do Irska a já jsem mu řekl, že jsem Irsko navštívil jen šamanskou cestou.

Další mou velkou učitelkou je Mesíčnice, královna Měsíce. K ní jsem se také dostal šamanskou cestou a pak jsem se dozvěděl, že Měsíčnici uznávají v mnohých zemích. Ona mne nejen vede, ale dává mi na všechno odpovědi. Je dobré mít někoho, o koho se můžete opřít, především pokud je ten někdo vevnitř vás samých, protože díky transu dokážeme vstoupit do podvědomí.

Jak jste se naučil dostat do tranzu?

Je to těžké vysvětlit, protože to nepřišlo z ničeho nic. Jednoduše jsem cítil potřebu dělat své vlastní rituály u svého oblíbeného stromu. Podstatné je tedy najít si nějaké vlastní silové místo a tehdy cítíte potřebu dělat nějaký rituál a podniknout cestu. Začínáte pociťovat, že tato realita a toto tělo je už malé. Před vámi se začne odehrávat příběh sám se vyvíjí a přínáš nějaké poučení. Dostanu se tak do jiného světa, až dokud ke mně nepřijde sokol a já vím, že se musím vrátit. A když se proberu, zjistím, že sedím u Dražďáku.

Co byste tedy poradil lidem, kteří by chtěli podniknout šamanskou cestu? Čím by měli začít?

Základem je chtít to. Potom je nutné mít své silové místo, ať už je to v přírodě nebo doma, které si umím v mysli kdykoliv vybavit, ať jsem právě třeba na opačné straně zeměkoule. To místo je bránou do jiného světa. Pokud máme upřímnou touhu a šamanské místo, tak se na toto místo stále fyzicky nebo duchovně vracíme.

Může člověk během života to svoje silové místo změnit?

Ano, může. Silové místo, silová zvířata i pomocníci přicházejí a odcházejí. Tak jako my se během života měníme, mění se i náš vnitřní svět. Ale ten princip změny vědomí zůstává. Zpočátku se tohoto stavu nejlépe dosahuje monotónním zvukem. Od nejstarších dob se proto ke změně vědomí využíval buben, chrastítka, paličky a kameny. Také se dá dostat do změněného stavu vědomí hraním na hudební nástroj jako je flétna, harfa a někdy postačí i zpěv ptáků.

Člověk se tedy musí naučit soustředit a být otevřený…

Ano, člověk se musí otevřít svým dobrým i zlým stránkám, přijmout také svůj stín a nastolit v sobě harmonii. Ze silového místa se vydáte na šamanskou cestu, potkáváte různé bytosti, zvířata atd. Mnozí lidé se domnívají, především když se šamanismem začínají, že nejhlavnější je umět cestovat a přinést krásný příběh. Ale to je vlastně jen takový dětský krůček. Na šamanismu nejsou podstatné cesty a příběhy. Důležité je, co dokážete udělat během té cesty, co se projeví v tomto světě. Například, když máte klienta, který je nemocný, důležité je, jestli dokážete najít v tom světě něco, co by mu dalo sílu v tomto světě, aby mohl bojovat a uzdravit se.

Přicházejí k vám také lidé, kteří nechtějí praktikovat šamanismus, ale spíše hledají pomoc při řešení svých problémů?

Ano. Naše léčení lidí někdy spočívá v tom, že jsou dvě hodiny s námi a děláme rituál. Najednou jsou z těch lidí našené, radostné bytosti a začnou mít pocit, že žijí ve šťastnějším světě. Přitom ta změna nastala jen v jejich nitru a my jsme je v té změně podpořili. V šamanismu děláme mnoho věcí, ale není to jen o léčení. Mnozí lidé, kteří se věnují šamanismu, například tvoří umění. Já zase využívám šamanismus na to, abych získa odpovědi, poučení i pro knihu, kterou píši.

Je šaman závislý na pomůckách, které mu pomohou dostat se do tranzu a přinést odpovědi a řešení?

Šamanismus není jen o cestování. Přichází ke mně hodně znamení, která mi vždy prozradí, co mám udělat, bez toho, aniž bych se musel vybrat na šamanskou cestu. Mnoho šamanů na Západě odkládá své bubny. Nepotřebují je, aby mohli být šamany. Umím se velmi rychle dostat do tranzu i během cestování autobusem nebo v autě. Volala mi například žena, že má problémy se srdcem a já jsem musel okamžitě jednat. Řídila naštěstí přítelkyně a já jsem musel jít okamžitě do jiného světa a přinést nějakou pomoc. Když jsem to udělal, ta žena mi znovu volala, že už se cítí dobře a že je v pořádku. Tehdy jsem neměl s sebou buben, chrastítko ani šamanský kostým. V takovýchto situacích si musíte pordit a přinést okamžité řešení. A o tom šamanismus je. Ne o tom, jak drahý máte buben, jak krásné příběhy jste zažili a jak umíte cestovat.

Autor: Monika Mikulcová, článek převzat z www: www.esoterika.cz

Jeden komentář

Keltský šamanismus – příběhy a poučení z lesa

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..