Hernán Huarache Mamani: Projekt Univerzity života a míru

Záznam části přednášky prof. H. H. Mamaniho s názvem: „Potřeba změny výchovy“.
Text převzat z knihy Kurandera od Hernán Huarache Mamani.

Hernán Huarache Mamani

Hernán Huarache Mamani

Když jsem vstoupil do kontaktu se západní civilizací a poté, co jsem ji dlouze studoval a porovnával s kulturními vizemi pradávného Peru, dospěl jsem k závěru, že naše znalosti ženského světa by mohly západnímu člověku pomoci vrátit se na cestu, která vede k mírumilovné a prosperující společnosti. Jsem si vědom toho, že v této chvíli, kdy k vám promlouvám, čelí Země velkému nebezpečí. Hrozí jí, že bude člověkem ponížena a zničena. Vládnoucí skupina současné společnosti, lačná po bohatství, nevěnuje vůbec žádnou pozornost škodám na životním prostředí zcela zásadního charakteru. Tito lidé, kteří v sobě nemají ani špetku morálky, uvádějí do praxe výsledky vědeckých a technologických výzkumů a vůbec je nezajímá, jaké dopady bude jejich činnost v budoucnu mít. Když vědecké, technologické a ekonomické zájmy omezené skupiny lidí zvítězí nad zájmy celé společnosti, je to jasný signál, že zde vládne duch očividně pohrdající životem.

Kladu si otázku, jestli jsou si tito lidé při svém konání vědomi toho, že riskují kompletní vyhlazení lidské rasy. Jednají zcela nezodpovědným způsobem a nejsou schopni cítil lásku ani respekt vůči životu a zemi. Většina lidstva mezitím čelí hrozbě kolektivní záhuby v důsledku neustálého znečišťování životního prostředí způsobeného chemickými a radioaktivními odpady, velkými úniky ropy do moře, používáním pesticidů a kácením obrovských zelených ploch. Zvítězí buď egoismus malé skupiny, nebo moudrost a uvědomění většiny lidských bytostí. Když pozoruji uspěchaný život většiny lidí, kteří se každý den ženou do práce, uvědomuji si, že obětují kvalitu svého života, protože jsou plni strachu, bolesti, smutku, osamělosti a starostí. Kladu si otázku, zda to má nějaké řešení. Mnohokrát jsem o tom přemýšlel a jsem stále více přesvědčen, že buď změníme svůj současný způsob myšlení, jednání a fungování ve světě, nebo je lidská rasa odsouzena k tomu, že zmizí ze zemského povrchu. Vždycky jsem zastával názor, že k řešení tohoto problému by pomohla výchova založená na lásce, hledání pravdy a respektu vůči jiným žijícím bytostem.

Za tímto účelem je třeba udělat velký skok ve vědomí a vytvořit zcela novou výchovnou instituci, která doplní a zlepší ty existující. Cílem této nové vzdělávací instituce by měl být rozvoj kreativity, vědomí i duchovního a posvátného rozměru lidské existence, abychom dokázali vnímat naši milovanou zemi jako živý organismus, jehož jsme součástí. Moje zkušenosti během výuky jak v Peru, tak v Evropě mi umožnily analyzovat problémy, se kterými se současná výchova potýká:
a) výchova zůstala pozadu oproti vývoji vědy a technologií
b) současnému vzdělávání chybí morálka, je nacionalistické a tíhne k masovosti, kreativita nemá dostatek prostoru
c) výchova a vzdělání jsou povrchní a neosobní; jsou zaměřené na materialismus, konzumní způsob života a plýtvání
d) neexistuje mnoho výchovných institucí zaměřených na nitro člověka, rozvoj vědomí a spirituality
e) kulturní, vědecké, technologické a umělecké instituce se často samy podílejí na ničení Země
f) penězům je přisuzována větší hodnota než životu


Sponzor www stránek

K přípravě nového člověka třetího tisíciletí a zajištění míru, bratrství a spravedlnosti ve světě by bylo potřeba využít znalostí lidí, kteří se zabývají cennými vzdělávacími metodami, které vedou lidskou povahu k celku, harmonii a prosperitě. Je třeba klást důraz na spolupráci, toleranci, respekt vůči všem lidským bytostem a harmonické soužití s přírodou. K tomu je potřeba rozvíjet následující disciplíny:
1. výchova k mírumilovnosti a vesmírnému vědomí
2. věda života a budování: uvážlivé využívání energie s důrazem na obranu života a ochranu životního prostředí
3. holistická medicína, která by respektovala tradice jednotlivých národů
4. zemědělské vědy zaměřené na ochranu ekologického řetězce
5. výchova ke správnému stravování založená na vědách o potravinách a jejich vhodné přípravě
6. vývoj a transformace lidstva – skupiny zaměřené na růst, kreativitu, meditaci a duchovní vývoj
7. umění a kreativita: hudba, umění, divadlo, malířství
8. rodinná výchova, která podporuje solidární společnost
9. vědy zaměřené na komunikaci, jejichž cílem je zlepšení informovanosti v zájmu všech lidí
10. psychologie člověka – aplikovaná psychologie zaměřená na používání 90 % dosud nevyužívané kapacity mozku
11. studium všech světových kultur a náboženství
12. ekonomie a demografi e zaměřené na podporu společnosti, která odpovídá základním potřebám každého lidského jedince
13. správa a uvážlivé využívání přírodních zdrojů s důrazem na minimální znečišťování životního prostředí

Pokud budeme tyto disciplíny vyučovat a používat v praxi s respektem vůči všem bytostem žijícím na Zemi, budeme schopni vytvořit spravedlivou, mírumilovnou a solidární společnost pro více než 10 miliard lidí bez velkého znečišťování životního prostředí s použitím současných technologií obohacených o ty, které vymysleli lidé preinckých a inckých kultur Peru. Proto my, jihoameričtí indiáni, tvůrci kultury života předcházejících století, plánujeme se stejným duchem, vírou, nadšením a kreativitou, jako měli naši předci, vytvoření výchovného zařízení zaměřeného na rozvoj lidské spirituality. Naše kultura vyvinula vědu a umění, které nebyly založeny jen na analytických schopnostech člověka, ale především na ženské představivosti a intuici.

Andská kultura měla matriarchální charakter a dokázala řešit všechny sociální, politické, ekonomické a výchovné problémy prostřednictvím dvou institucí: Yachaywasi a Akllawasi. První byla zaměřena vně a ovlivňovala materiální vývoj společnosti. Druhá instituce se orientovala na vnitřní výchovu a jejím cílem byl rozvoj spirituality. Akllawasi se před sedmi stoletími věnovala výchově peruánských žen, které pak byly poradkyněmi vlády Tawantinsuyo. Byla to globální společnost, která nabízela rozvoj materiálních i spirituálních hodnot člověka. Za tímto účelem založila jednu vědeckou, jednu uměleckou a jednu technologickou disciplínu, jejichž cílem byla ochrana života a garance míru pro všechny národy And. Duch těchto moudrých žen byl inspirací, motorem a impulsem pro vznik nejspravedlivější a nejsolidárnější společnosti na Zemi.

Tato instituce byla skutečnou univerzitou, v jejímž srdci požívaly peruánské ženy statutu, k němuž ty moderní dospívají až v poslední době. Tuto instituci bohužel postupně ovládli válečníci, kteří nepřinesli do And po mnoho staletí nic jiného než chaos, zkázu a smrt. Škola Akllawasi pak byla defi nitivně zničena španělskými dobyvateli. Pokud bychom chtěli v moderním světě ovládaném chaosem darovat člověku kromě komfortu také klid, mír a spirituální vývoj, bylo by nezbytné vytvořit instituci, která by se Akllawasi velmi podobala. Jsem naprosto přesvědčen, že jen instituce podobného charakteru by nám mohla pomoci najít zodpovědná řešení ekonomických i environmentálních problémů, které nás obklopují. Jako učitel jsem se snažil k vytvoření takového zařízení najít klíč a dospěl jsem k závěru, že nastal čas obnovit přímo Akllawasi, tedy univerzitu, která by pracovala s ženským aspektem lidstva. To je nejzásadnější výzva tohoto století. Budoucnost lidstva závisí na tom, jakým způsobem se postavíme k výchově a vzdělání člověka, především ženy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Lepší a bohatší život se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *