Miky, Prosinec 23, 2013

Zdeněk Ordelt dlouhodobě navštěvuje oblasti Střední a Jižní Ameriky a je jedním z mála Čechů, kteří byli zasvěceni místními šamany. Posledních pár let ale pracuje hlavně na renovaci naší nativní kultury a vyučuje tzv. slovanský šamanismus. Položil jsem mu za Pohanský Kruh několik otázek a on na ně ochotně opověděl.

Miky: Zdeňku, je o Vás známo, že už dlouhá léta jezdíte do Guatemaly, Mexika apod. a učíte se od tamních šamanů. Poslední roky se ale věnujete i naší domácí tradici a rozvíjíte systém tzv. slovanského šamanismu. Jak k tomu došlo? Zaslechl jste volání své krve a svých předků?

Zdeněk Ordelt
Zdeněk Ordelt

Zdeněk: Ano. Bylo to po dlouhém vývoji na šamanské cestě. Největší vliv na tento krok měl můj stesk po domově, když jsem bydlel dlouho v Mexiku. Místní stařešina z kmene Aztéků mě navedl na myšlenku renovace naší zaniklé spirituální tradice. Cítil jsem, že nejsem Azték, že jsem Slovan, tak jsem se vydal touto cestou. Můj současný učitel a učitelka, mayští kněží Don Manuel a Doňa Manuela velice podporují myšlenku obnovy naší tradice. Jsou nyní mojí velikou inspirací, i když mayská spiritualita je odlišná, její přístupy jsou universální, a tak mi velice pomáhají s mojí prací.


Partner www stránek
Jsem koza - Brašny a kabelky z prvotřídní kozí kůže

Další motivací mi bylo vidět, jakou úžasnou energii dokáže dát spojení lidí skrze původní šamanské rituály. Úžasně silné spojení při tancích a jiných rituálech, které jsou funkční dokáže vyčistit pole komunity a nabít všechny energií. To je veliká síla domácí tradice.
Znalosti tamních šamanů pomáhají uchovat pravé společenské hodnoty, jako je respekt, soucit, laskavost, otevřené srdce, láska k lidem a přírodě, síla sdílení moudrosti.
Místní šamani to nemají jednoduché, to hlavně kvůli politice, státu a křesťanské církvi. I přesto všechno ale tradice drží a za to jim patří veliký dík a respekt.

Dalším impulsem bylo naopak veliké zklamání z některých šamanů amerického původu, které jsem potkal. Egocentrismus, skryté manipulace za cílem zisku, chamtivost a neochota sdílet a předávat učení mi pomohly pochopit, že v jejich učení nebudu schopen dosáhnout úplného zasvěcení. To bylo v minulosti. Tak jsem zatoužil po vlastní, domácí tradici, kde bychom měli možnost učit se libovolně a mít ji ve svých rukách. V jednom momentě, ve spolupráci s takovými šamany, jsem si uvědomil, že zneužívají moji sílu, aby se dostali k možnosti vydělávat si peníze v ČR. Toto uvědomění u mě vyvolalo velikou bolest a spolupráci jsem opustil. O to více jsem se pustil do práce na obnově naší domácí tradice. Nechci jmenovat ty lidi, ale jen prozradím, že neustále v našem poli pracují. Je mi líto, že jsem mnoho lidí vystavil takovýmto manipulátorům. Ale sám jsem to prve neviděl, i když trochu tušil. Nejsou to jediní lidé, kteří využívají neinformovanosti a naivity nejen Čechů. Dnes už ale začíná být situace lepší.
Je ale pravdou, že je to cesta a všichni se vyvíjíme. Tedy i tito lidé mají právo na své chyby a vývoj, i já.

Dalším důležitým impulsem bylo vidět, jak mnoho šamanů lpí nesmyslně na svých formách a toto lpění vyvolává mnoho konfliktů, o kterých se samozřejmě nemluví. Poznal jsem to třeba u některých amerických kmenů. Také mezi některými skupinami v Mexiku, které nestejné názory uvádějí v napětí. Zatoužil jsem vytvořit tradici, ve které lpění na konceptech bude odstraněno a k tomu mě dovedla filozofie buddhismu. V dnešním světě je mnoho snahy o sjednocení, ale podívejte se reálnýma očima na svět. Směřovat za ideály je důležité, ale zde již můžeme čerpat ze zkušeností kultur až 9 000 let starých. Tam můžeme spatřit jak vznikaly, žili a zanikly. Fenomény, které ten průběh definují jsou ve všech kulturách stejné. Znalost těchto fenoménů je důležitá k vytvoření nového směru. Můžeme totiž chyby již neopakovat. A to je velice osvobozující.

Dalším tvůrčím faktorem u mě byla vize, kterou jsem měl u keltského kamenu slunce v Portugalsku. Viděl jsem předky, přišli a pomohli mi spoustu věcí pochopit. Od té doby cítím jejich srdce a to mě vede k cíli. Co je důležité, že mi předkové ukazují cestu, jak se vyhnout chybám, o kterých jsem mluvil a oni mnoha chybám podlehli. To bylo jedním z důvodů, proč staré tradice nepřežily. Od té doby pracuji na tvorbě mírumilovné a respektující tradice, která se zabývá přírodními, vesmírnými silami a vědomím. Obsah učení popisuji slovanskou terminologií, je to nelehká snaha, protože jí zbylo málo.

Miky: Mluvil jste o zklamání z některých amerických šamanů, kteří nechtějí sdílet a předávat učení a o tom, že nesmyslně lpí na určitých formách. Nepramení ale tato jejich neochota a lpění, ze snahy ochránit své tradice před povrchními hledači duchovních senzací ze západu, kteří si tak rádi jejich tradice přivlastňují, pozměňují je ke svému obrazu a kupčí s nimi?

Zdeněk Ordelt
Zdeněk Ordelt

Zdeněk: Ano, máte pravdu. Občas se to děje a dít bude. Lidé s jejich zkušenostmi zacházejí porůznu. Dějí se i takové věci, že třeba brazilský lékař se prohlásí za mexického Toltéka a říká si Miguel Ruiz :-)))
To se pak nesmíme divit, že jsou šamani rozladění. Hlavně ti tradiční. Celá otázka je velice jednoduchá. To co ale popisuji já, je asi toto. Nativní systém v mnoha úrovních popisuje putování kruhem zrození. Žádná z nich však nepopisuji kompletní vyvanutí z podmíněných stavů a zrození. To je velice vysoká škola. A tam jsem u indiánů narazil. I když žijí v neustálém utrpení z bídy, nedostatku jídla a společenského nátlaku, nikdo jim neukázal, jak věci opustit. Umí bojovat, to ano, ale tyto další věci v tradici nejsou a tak se nepraktikují. A to je škoda. Tyto plochy jsem objevil ve starých buddhistických školách, ve vysokém kněžském stavu Mayů a Aztéků. U jiných kmenů jsem to nenašel. To je jeden z prvků, který jsem objevil a není jediný. To je ale téma na samostatný článek.

Miky: S buddhistickým učením o vysvobození z utrpení a ukončení sansáry byste asi narazil i leckterého našeho pohana. V reakci na různé new age guláše jsou totiž naši pohané na import z jiných kultur dost opatrní. Vraťme se ale k otázkám. Z původního slovanského náboženství se toho moc nedochovalo. Z jakých pramenů tedy při rekonstrukci slovanské šamanské tradice vlastně čerpáte?

Zdeněk: Čerpal jsem ze začátku hlavně z knih. Problém je věrohodnost. Asi jako ve všem se dnes vyrojilo ohromné množství literatury. Bohužel mnoho jsou jen fejky. Na jako první nevěrohodnou knihu jsem byl upozorněn na Knihu Velesovu. To mě trochu zarazilo. Začal jsem se tedy vyhýbat novopohanským materiálům, protože je tam mnoho smyšleného a nevychází to ze staré esence. Hledám v odborných knihách a textech. Na rekonstrukci rituálů pak používám moji znalost světového šamanismu. Byl jsem zasvěcen u Mayů a Aztéků, zúčastnil jsem se již stovek ceremonií, to mi pomáhá. Slovanské formy se mi líbí a dělá mi velikou radost, že se mi rodí pod rukama staronová spirituální tradice, která je naše, česká, domácí. To je moc milé.

Další důležitým zdrojem informací jsou mí přátelé, kteří se také tématikou zabývají. Když je čas, konzultuji poznatky s nimi. Takovým důležitými osobami pro mě jsou Wolos, Agnivarman a Viliam Poltikovič. Jsou to lidé, kteří se zabývají věrným obsahem a informace nemanipulují. To je pro kvalitu práce důležité.
Posledním zdrojem a asi nejdůležitějším je přímý kontakt s dochovanou tradicí. U nás je ukryta ve folkloru a pohádkách. Trochu ho také studuji. Příští rok pojedu do Litvy, kde vím, že se zachovala původní skupina, což je skvělé.

Miky: Práce se slovanskými bohy Vám přinesla jistě už řadu zkušeností. Je nějaký bůh nebo bohyně, který Vás ve vaší praxi obzvláště překvapil?

Zdeněk: Při invokaci na ceremoniích se setkáte s různými silami. První, která mě velice oslovila, byla bůh Veles. Jeho tvořivá, vitální a magická podsvětní energie mě velice oslovila a mám jí rád. Pak přišli kontakty s Perunem. To byla veliká síla, dynamická energie, trochu temná, ale přinášející přirozený respekt a úctu k vysokým silám. Také bohyně Lada, Živa, Vesna a především Mokoš, síla propojení země a vody v úrodnou, plodnou esenci. V naší mytologii máme úžasná a originální božstva, kterých esenci jinde nenajdeme. Bůh slunce, Svarog, je také velice častým invokačním cílem. Bez sluneční síly jsme ztraceni. Tak se na tuto hvězdnou sílu často při ceremoniích napojujeme. Každý ze slovanských bohů má ale další velice důležitou funkci. Ochraňují naše nativní české pole. Posilují naší identitu a schopnost vnímat zemi na magické úrovni. Jsou branou k vnímání naší podstaty a zrození v Čechách. Ale je to můj osobní pocit. Každý má v tomto ohledu svoji cestu a to je dobře.

Miky: Vnímáte v charakteru indiánských a starých evropských bohů nějaké rozdíly?

Zdeněk: Ano. Jsou to jemné nuance esencí jednotlivých božstev. Vychází to nejen z mytologické síly, esence našeho kmene, ale i naší přírody, která je v každé lokalitě originální. Vezměte si třeba boha Triglava, který má tři hlavy dívající se do třech vesmírných úrovní – nebes, středního světa a podsvětí. To je úžasné. Podobného boha jsem v jiné kultuře neviděl. Toto spojení světů je unikátní a napojení na takový typ vědomí vede ke vzniku vysokých neduálních typů vědomí. Když se podíváte na obrazy Alfonse Muchy, zjistíte, jak nádherná je slovanská mytologie a také neopakovatelně unikátní. Je to esence, nebo aspoň její část našeho národa, která je neopakovatelná, stejně jako esence božstev s ní spojených.

Miky: V minulosti jste organizoval nějaké návštěvy indiánských šamanů v naší zemi, ale později jste dospěl k přesvědčení, že je možná lépe sem domorodé šamany nezvat. Řeknete nám proč?

Zdeněk Ordelt
Zdeněk Ordelt

Zdeněk: To jsem již vysvětlil v první části. Po veliké euforii přišlo vyčerpání a zklamání. Nechci je poškodit, ale věci vypadají jinak na jevišti a v zákulisí. Bohužel, většina lidí zná pouze jeviště, ale to, jací tito lidé ve skutečnosti jsou, ví málokdo. Já jsem nahlédnul dostatečně hluboko, abych pochopil, že moje cesta již není podporovat cizince, ale pomoci domácí tradici, která se ocitla na pomezí zániku. Aspoň ještě před několika lety. Dnes už je to nezastavitelný vývoj a růst. Brzy návštěvy zahraničních medicinmanů budeme vnímat trochu jinak, daleko střízlivěji. Ale i přes to všechno, jsou to hodně oni, kdo na začátku pomohli postrčit vývoj kupředu. Dnes bychom měli vše vzít do vlastních rukou. Tak získáme zpět ztracenou šamanskou sílu, patřící našemu společenství a nebudeme moci vzhlížet k lidem, kteří se za nás umějí pomodlit. Už je čas tyto modlitby dělat sami a našimi prostředky.

Další věc je taková, že když k nám dovezete cizince, vytrhnete ho z jeho přirozeného prostředí a tak těžko uvidíte to, čím skutečně jsou. Je lepší jezdit k nim na návštěvu. Ale je jasné, že to nesvede každý, takže malá návštěva může určitě inspirovat. Tak to vidím.
Další fenomén je, kam vstoupila noha bělocha, tam původní kultura časem zanikla. Měli bychom nechat indiány, ať si v klidu žijí ve svých džunglích a měli bychom se naučit žít v těch našich, v našem případě v harmonii s naší přírodou a zemí. Chránit naší posvátnou zemi před ničením a drancováním špatnými lidmi. Jinou totiž pro naše děti nemáme. Co je dále velice důležité, rozvíjet přátelské mezinárodní vztahy a spolupráci mezi lídry a lidmi medicíny. Síla míru a komunity je totiž to, co bude v budoucnu rozhodovat.

Miky: Vraťme se ještě ke slovanskému šamanismu. Pořádáte o něm přednášky a semináře, společně s Pavlínou Brzákovou organizujete pro veřejnost oslavy sezonních svátků ve slovanském stylu. Jakou to má odezvu? Existují nějací vaši žáci, či následovníci, kteří tuto cestu dále rozvíjejí?

Zdeněk: Ano, s Pavlínou Brzákovou pořádáme společně jednou za rok ceremonii předků, dušiček. Je tam ještě jedna skvělá žena, umělkyně a šamanka Vlaďka Jirásková. Společně jsme zorganizovali již dvě veliká setkání, kde mě nechali jistou část vést v duchu slovanské tradice. Bylo to úžasné a lidem se to moc líbilo. Je to zkrátka naše tradice a to naplňuje naše srdce radostí. I když známe jen část původního učení a ještě je mnoho práce před námi, tato setkání, kde bylo okolo 100 lidí byla úžasně silná. Bylo cítit, že to je silné v tom, že je to spontánní a lidé se spojí a otevřou sdílení. Prostě úžasné. Člověk cítí sílu spojení mezi lidmi, která se v naší divoké společnosti trochu ztrácí. Já osobně pořádám, tedy již asi 5 let, intenzivně všechny svátky, jejich oslavy, což je 8 velikých ceremonií za rok. Je to tvrdá práce, která vyžaduje mnoho nasazení, ale vždy je úžasné vidět její výsledky. Jsou ale chvíle, kdy jsem vyčerpaný a veliká nevzdělanost lidí v ceremoniální práci mě hodně unavuje a zkouší mojí trpělivost. Pokaždé učím základy, aby lidé věděli, co a kdy na takové ceremonii dělat. Věřím ale, že časem se to lidé naučí a budou své ceremonie ve slovanském duchu dělat sami. Na toto téma jsem vytvořil víkendové akce, kde se lidé mohou naučit šamanskou práci na společné ceremonii a potom si takové setkání patřičně užít. To ale víte, ne vždy je to jednoduché a musíme se mnohému naučit. Vždyť taková šamanská tradice u nás není více než 800 let. Je to hodně o transformaci a vůli něco se naučit a v sobě změnit. Co se týče studentů a následovníků, to je úsměvná otázka. Třeba za tento rok jsem polovinu workshopů věnovaných slovanství musel skoro zrušit. Nabízí se otázka. Proč na ceremonii přijde i 100 lidí a na workshop, kde se předává tradice a výsledky bádání 5 až 8 lidí? Je to jednoduché a odpověď ví vevnitř každý moc dobře sám. Je tu veliký nezájem o vlastní kulturu a následovat jí. Dnes je trend jezdit na zážitkové akce se zahraničními šamany. Teprve potom až člověk začne hledat doma. Proto je o slovanství tak malý zájem. Co je ale komplikované, že se škola teprve tvoří a formuje, proto nemůžu nikomu nic vyčítat a je dobře, že lidé vykročili na “cestu”, aby našli odpovědi na otázky svého života. Já a mně podobní jsme tu již připraveni a můžeme zájemcům domácí kořeny ukázat. Vesmír ví moc dobře, jak vývoj směřovat, vše je, jak má být.

Miky: Co v této oblasti plánujete do budoucna? Nepřemýšlíte například o tom, napsat o slovanském šamanismu knihu?

Zdeněk: To mi přímo nahráváte. Ano, již jsem na tom začal pracovat. Jde to ale pomalu, mám mnoho povinností. Chtěl bych celé dílo napsat a dát lidem k dispozici. Mohlo by to pomoci k inspiraci. Připravuji dílo, které shrne moje zkušenosti za 20 let praxe. Moje cesta totiž začala již v 16 letech. Cítím v sobě velikou nutnost text sepsat. Moc se těším, až budu mít možnost na dílu intenzivně pracovat. Myslím, že tak do dvou až tří let by mohlo být na světě. Kniha bude obsahovat teoretické i praktické informace, kosmologii a popisy jednotlivých úrovní a praxí, které k nim směřují a mě pomohly se k nim přiblížit.
Závěrem bych rád poděkoval těm několika studentům, kteří dorazili a studovali se mnou. Jsem za to moc vděčný, protože díky nim jsem mohl s celou prací jít ven. Také díky všem, kdo přišli na ceremonie a podpořili společný záměr za záchranu naší staré tradice, ze které vyšla naše současná kultura. Poděkování učitelům, kteří mě učili na mojí cestě a hlavně mojí rodině. Poděkování všem přátelům a také nepřátelům, kteří mi ukázali skutečnou tvář světa. Rád bych pozdravil všechny, kdo putují po různých cestách a naukách, které jsou svázány s naší zemí a vytváří tak neopakovatelný kolorit tradic, který je světově unikátní.

Pohodu, mír a štěstí všem,
Sláva Rodu.
Zdeněk Ordelt

Miky: Tak to bylo dokonalé zakončení našeho rozhovoru. Děkuji za Váš čas a ochotu.

Autor: Miky, článek převzat z www: http://pohanskykruh.wordpress.com
Foto: 2 a 3 poskytl Petr Dragel Vosátka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..