Když totemová zvířata léčí

Každý z nás má uvnitř sebe vlastní totemová zvířata sídlící v jednotlivých energetických centrech v těle. Co se nám snaží říct? A proč s nimi vůbec komunikovat? „Je zapotřebí vyživit sám sebe zevnitř, své zraněné části. Naše vnitřní totemová zvířata nejenom vědí, co je třeba zahojit, ale také chápou, co je třeba k tomu udělat,“ říká Elegio Stephen Gallegos, tvůrce metody Proces osobního totemu.

Jak byste svou metodu Proces osobního totemu pracující s lidskou duší popsal někomu, kdo o ní nikdy neslyšel?

Když se podíváme dovnitř sebe, najdeme v sobě nejrůznější úrovně našeho života, které se projevují většinou jako nějaké zvíře vyjadřující určitý charakteristický aspekt nás samých. A my se potom skrze proces aktivní imaginace snažíme objevit, jak tyto aspekty ovlivňují a utvářejí náš život. Tím vznikne totem našich vnitřních zvířat, která jsou velmi živá a komunikativní. Promlouvají k nám nejenom skrze slova, ale také tím, jak vypadají, v jakém jsou stavu, když se objeví, nebo co se s nimi děje.

Hlavní myšlenkou je, že je zapotřebí vyživit sám sebe zevnitř a současně s tím objevit, kdo jsme; k tomu nám pomáhají právě tyto různé úrovně našeho vědomí. Může to znít podivně, protože si myslíme, že jsme jenom jedna bytost. To ale není pravda a jedním naším účelem v životě je tyto různé úrovně uvnitř sebe sjednotit. Aby se všechny podílely pouze na jedné jediné bytosti, na nás.

Ve své metodě propojujete čakrový systém, což je přístup Východu, spolu s moudrostí amerických indiánů. Co vás přivedlo k tomu zkombinovat právě tyto, na první pohled celkem odlišné přístupy?

Nebylo to tak, že bych já svá vnitřní totemová zvířata vyhledával; to ona si vyhledala mě a ukázala se mi, naprosto spontánně. A tehdy jsem zjistil, že v sobě propojují Jungovo téma iniciace a kolektivního vědomí spolu se způsobem, jakým původní obyvatelé Ameriky (správný název pro rozšířené označení „američtí indiáni“, pozn.red.) hovoří se silovými zvířaty, jak s nimi pracují a nechávají se jimi inspirovat. Došel jsem k tomu, že toto všechno je v nás naprosto přirozeně propojené.

Na jednom workshopu v Krakowě jste vyprávěl svůj zážitek, jak jste se se svými totemovými zvířaty setkal při joggingu. To byl právě tento okamžik, o kterém mluvíte?

Ano, to byl on a dost mě to překvapilo, protože jsem to vůbec nečekal! Běžel jsem svou obvyklou trasu skrz les a najednou jsem si všimnul, že spolu se mnou běží medvěd a nad hlavou mi krouží orel. Nějak jsem vycítil, že ten medvěd pochází z mého srdce, ze čtvrté čakry. Zeptal jsem se jich: ,A kde je zbytek mých zvířat?´ A v ten okamžik se najednou začala postupně objevovat, kromě jednoho jediného z mé první, kořenové čakry. Tím byl malý králíček.

Jakmile byla zvířata všechna, sama se uspořádala do kruhu – a v ten moment se objevil i chybějící králíček a začal plakat. ,Mám tu být, ale nepatřím sem. Vy všichni jste tak velcí a silní a já jsem jenom slabý králíček…´ Jen to dořekl, vybavila se mi vzpomínka z dětství, kdy mi bylo pět let. A to byl pro mě šok, protože jsem si té situace do té doby nebyl vědom a nějakých pětatřicet let si na ni nevzpomněl!

Ten malý králíček, to jste byl vy, tenkrát pětiletý…?

Ano, chodil jsem tehdy do školky, kde jsem měl spoustu kamarádů, hráli jsme si na zahradě a bylo nám hezky. Jednoho dne za mnou přišel učitel se slovy: ,Jsi příliš chytrý a bystrý na to zůstávat dál ve školce, patříš už do první třídy,´ vzal mě za ruku, šel se mnou dlouhou chodbou až ke dveřím do třídy, kam mě zavedl. Tam v lavicích sedělo třicet dětí, všechny byly větší a silnější než já. V tu chvíli bych odtud nejraději utekl. Všichni byli starší a nikoho jsem tam neznal. Chtěl jsem zpátky do školky! Ale nenechali mě odejít…

V okamžiku, kdy jsem si tohle uvědomil, tehdy v lese, se všechna zvířata v kruhu otočila směrem ke králíčkovi a jedno po druhém začala říkat: ,Ne, ne, patříš sem, jsi jedním z nás! A my tě chceme podporovat, jak porosteš; chceme, aby ses cítil, že jsi jedním z nás!´ A pak jsem si všimnul, že během toho, jak mluvilo každé ze zvířat, králíček vždycky o něco povyrostl. Když domluvilo i poslední zvíře z kruhu, králíček byl velký a silný.

Díky tomu jsem si uvědomil, odkud pramenil tento velmi intenzivní pocit ,Já sem nepatřím‘, který mě doprovázel celou základní a střední školou, ale i na vysoké a dokonce i tehdy, když už jsem jako profesor učil. Celou tu dobu jsem ale neměl nejmenší tušení, že toto vnitřní zranění stále s sebou nosím a že je to právě ono, skrz které nahlížím na celý svůj život. Čili všechno, co jsem dosud vnímal určitým konkrétním způsobem, nebyla pravda, protože toto vnímání bylo ovlivněno právě tímto nevyléčeným zraněním.

Ale i když vy jste o něm vědomě nevěděl, zvířata vašeho osobního totemu ano.

To je přesně ono. A nejenom věděla, ona to také naprosto přirozeně uchopila a udělala přesně to, co bylo potřeba k jeho zahojení. To mi ukázalo, že zvířata našeho osobního totemu o nás vědí daleko víc než my sami. Při sezení s lidmi to jsou ona, kdo jsou skutečným terapeutem, ne já. Takže hned druhý den po tomto

zážitku jsem zkontaktoval totemová zvířata u svého prvního klienta toho dne a byl jsem naprosto ohromen, jak naprosto přesně dokázala rozpoznat, co se v něm děje a jaké je téma jeho zranění.

A bylo docela zajímavé sledovat, jak se každé ze zvířat chová přesně tak, jak potřebuje, vzhledem ke svému stavu, ať už zdravému nebo ,nemocnému´. Je úžasné, jak se vzájemně podporují a opečovávají, jak si dávají přesně to, co potřebují k vyléčení. Tak jsem ve své terapeutické praxi začal pracovat tímto způsobem a dělám to už třicet let.

Je tedy hlavním důvodem, proč komunikovat a setkávat se se svými totemovými zvířaty to, abychom odhalili svá vnitřní zranění, hluboko zasunutá v našem nevědomí?

Ano, je důležité setkávat se s těmito různými dimenzemi našeho vědomí, které jsou uvnitř nás, jsou nádherné, velmi inteligentní, vyrovnané a moudré, ale o kterých nemáme ani ponětí. A jakmile se s nimi začneme setkávat, postupně se seznámíme s tím, kdo ve skutečnosti jsme. Jsou to právě naše vlastní totemová zvířata, od kterých získáváme podporu v tomto procesu. Důležité je, že ji získáváme zevnitř sebe, nikoliv zvenku; na pomoc zvenku, od naší komunity, přátel nebo rodiny přichází vhodná doba až tehdy, jakmile v sobě ucítíme vlastní vnitřní podporu od svých totemových zvířat.

Podpora komunity a všech, kdo nás obklopují, je velmi důležitá, protože díky ní se můžeme plně projevit takoví, jací jsme. Věřím totiž tomu, že každý z nás má na tomto světě svůj konkrétní úkol, jakési poslání, které sice ne vždycky odhalí, ale které tu je stále přítomné a čeká na nás. Většina z nás ,pádí´ svým životem a netuší, jaký je smysl toho, že jsou tady. Ten často spočívá v tom, jak se chováme sami k sobě a k druhým, jak dokážeme využít svou kreativitu a co nového tomuto světu dokážeme přinést, jak se na něm podílíme. A také

jak se chováme k přírodě, které jsme součástí. Všechno kolem nás, rostliny, stromy jsou živé bytosti stejně jako my a jsou součástí většího celku.

V čem spočívá schopnost totemových zvířat léčit jejich potažmo naše vnitřní zranění?

Totemová zvířata žijí pohromadě a každé z nich má svou specifickou sílu. Slovo ,síla´ často vnímáme ve významu ,nadvlády´ nebo ,moci´ a máme za to, že sílu lze používat pouze k ovládání nebo kontrole. Síla má ale vícero podob, existuje síla jemnosti, síla soucitu, síla lásky… A všechny jsou naší přirozenou součástí. A tyto naše vnitřní síly jsou ve vzájemném vztahu a patří k sobě. Mám pocit, že to, co nazýváme silami, jsou skutečně různé aspekty jednotlivých úrovní vědomí v nás samých.

Když potom my jako jedna bytost nahlédneme dovnitř sebe, objevíme, že v nás existuje několik takových různých úrovní našeho jediného vědomí, kterých jsme si dosud nebyli vědomi, a každá z nich tu zde chce být a podílet se na naší vnitřní jednotě. Existuje také vztah mezi tuto naší vnitřní jednotou a jednotou a harmonií v našem okolí; všechny potíže, které máme ve společenství lidí kolem nás, pouze odrážejí to, že jsme si nevytvořili jednotu a harmonii uvnitř sebe. Pokud je naše vnitřní ,společnost´ jednotná a žije vzájemně propojena, je taková i společnost, která nás obklopuje, a ani o tom nemusíme přemýšlet.

Vzájemná podpora zvířat se ukázala také v případě vašeho králíčka…

Ano, zatímco on byl zraněný, ostatní totemová zvířata mu vyjádřila svou obrovskou podporu a díky tomu začala narůstat jeho vlastní síla, která zhojila jeho zranění. A to je podle mě to, co v procesu léčení hledáme: Spojit se se svými totemovými zvířaty a vytvořit s nimi takové pouto, díky kterému porozumíme jejich zranění.

Například jeden z mých klientů byl velmi zraněný ve své srdeční čakře. Tam jsem objevil orla se zlomeným křídlem. Je jasné, že takto zraněný orel nemůže létat… Zeptal jsem se klienta, jestli o tom něco ví. Nevěděl. Tak mu navrhl, zda by měl chuť stát se tímto orlem a zkusit se podívat na důvod, proč má zlomené křídlo.

Jakmile tak udělal, okamžitě se mu vrátila vzpomínka na jeden milostný vztah, ve kterém byl hodně zraněn; on sám byl z toho dost udivený, protože netušil, že toto zranění v něm celou tu dobu zůstalo. Jakmile si ho ale uvědomil, zlomené křídlo orla se začalo hojit! Samo a přirozeně, pouze tím, že byl klient ochotný jít blíž ke zdroji tohoto zranění.

Existuje tedy podle vás nějaký „rozhodující“ nebo „zlomový“ okamžik v léčení?

Podle mě jím je chvíle, kdy rozpoznáme, kolik různých zranění uvnitř sebe máme! A v tom nám pomohou právě naše vnitřní zvířata, protože ona to vědí velice přesně. Zároveň nám také pomohou se do těchto bolestivých míst a okamžiků dostat. Tím, že je neodmítáme, ale naopak se s nimi spojíme prostřednictvím totemových zvířat, protože to jsou koneckonců ona, kdo naše zranění nesou, umožníme, aby nastalo přirozený proces léčení.

Vaše kniha Osobní totem – Zvířecí imaginace, čakry a psychoterapie je postavená na případech z vaší klinické praxe. Při čtení jsem často měla pocit, že při léčení za pomoci totemových zvířat jde především o dokončení určitého procesu, který v reálné situaci nemohl být dokončen…

Přesně tak! Uvnitř nás existují určitá emocionální místa, ve kterých jako bychom zůstali zaseknuti, jako bychom jimi úplně neprošli a zůstali někde v půli cesty. A jsou to právě totemová zvířata, která nám pomáhají jimi projít a díky tomu se znovu stát kompletní bytostí. To je jeden způsob, jakým se svými totemovými zvířaty pracovat; druhý se týká různých aspektů uvnitř nás, které se zcela nevyvinuly. Co dělají totemová zvířata, je
to, že nás s nimi seznamují. A my se pak nestačíme divit, co všechno v sobě objevíme!

Někdo kupříkladu objeví, že miluje barvy a kreslení! A tak se otevře proudu svojí kreativity. Někdo jiný o sobě zjistí, že rád mluví s ostatními, tak tuto svou vnitřní touhu následuje a stane se z něj guru. Opět jde tedy o to rozpoznat všechny své vnitřní části, které jsou v nás od počátku přítomny a čekají, až je objevíme. Jedině potom mohou začít ,růst´a díky tomu z nás udělat vnitřně jednotnou bytost.

Proč jsou nám tyto naše vlastní části skryty a nevidíme je? Má to co do činění s výchovou?

aše skryté aspekty jsme dosud nemohli v sobě rozpoznat a vyživit, protože jsme byli dosud velmi závislí na tom, co o nás říká kultura a společnost, která nás obklopuje a jíž jsme součástí. Díky totemovým zvířatům můžeme tyto kvality rozpoznat, a díky tomu se stát plně sjednocenou bytostí a aktivním tvůrcem toho, kým jsme.

V tomto smyslu to hodně připomíná způsob, jakým původní obyvatelé Ameriky uvádějí nově narozené dítě do světa. Dají mu konkrétní jméno a jedním z úkolů, které před sebou má, je jít světem a skrze vlastní zkušenosti a prožitky objevit, co jeho jméno znamená. To znamená objevit, kdo je a kým je pro tento svět.

Mohou účastníci vašeho semináře o procesu osobního totemu očekávat, že se setkají s některými ze svých totemových zvířat?

Ano a dokonce to je mým záměrem. Aspektů jednotlivých úrovní našeho vědomí existuje více, pro začátek ale budu pracovat se sedmi základními. Na nich si ukážeme, jak se naučit být s nimi v kontaktu a jaký vztah je zapotřebí k nim vyvinout. A jakmile naše vnitřní totemová zvířata spolu začnou spolupracovat a vytvářet jednotu, začne tím také proces léčení.

Jak to poznáme?

Tuto vnitřní jednotu v sobě velmi silně pocítíme. Je to ten pocit ,Páni, tak tohle jsem já… A přesně vím, co chci a co nechci a nemám o tom žádné pochybnosti…Konečně! Konečně jsem připraven jít do světa za tím, proč tu jsem . A vím, že to objevím právě po cestě.

Partner www stránek