Každý z nás má uvnitř sebe vlastní totemová zvířata sídlící v jednotlivých energetických centrech v těle. Co se nám snaží říct? A proč s nimi vůbec komunikovat? „Je zapotřebí vyživit sám sebe zevnitř, své zraněné části. Naše vnitřní totemová zvířata nejenom vědí, co je třeba zahojit, ale také chápou, co je třeba k tomu udělat,“ říká Elegio Stephen Gallegos, tvůrce metody Proces osobního totemu.

Jak byste svou metodu Proces osobního totemu pracující s lidskou duší popsal někomu, kdo o ní nikdy neslyšel?

Když se podíváme dovnitř sebe, najdeme v sobě nejrůznější úrovně našeho života, které se projevují většinou jako nějaké zvíře vyjadřující určitý charakteristický aspekt nás samých. A my se potom skrze proces aktivní imaginace snažíme objevit, jak tyto aspekty ovlivňují a utvářejí náš život. Tím vznikne totem našich vnitřních zvířat, která jsou velmi živá a komunikativní. Promlouvají k nám nejenom skrze slova, ale také tím, jak vypadají, v jakém jsou stavu, když se objeví, nebo co se s nimi děje.

Hlavní myšlenkou je, že je zapotřebí vyživit sám sebe zevnitř a současně s tím objevit, kdo jsme; k tomu nám pomáhají právě tyto různé úrovně našeho vědomí. Může to znít podivně, protože si myslíme, že jsme jenom jedna bytost. To ale není pravda a jedním naším účelem v životě je tyto různé úrovně uvnitř sebe sjednotit. Aby se všechny podílely pouze na jedné jediné bytosti, na nás.

Ve své metodě propojujete čakrový systém, což je přístup Východu, spolu s moudrostí amerických indiánů. Co vás přivedlo k tomu zkombinovat právě tyto, na první pohled celkem odlišné přístupy?

Nebylo to tak, že bych já svá vnitřní totemová zvířata vyhledával; to ona si vyhledala mě a ukázala se mi, naprosto spontánně. A tehdy jsem zjistil, že v sobě propojují Jungovo téma iniciace a kolektivního vědomí spolu se způsobem, jakým původní obyvatelé Ameriky (správný název pro rozšířené označení „američtí indiáni“, pozn.red.) hovoří se silovými zvířaty, jak s nimi pracují a nechávají se jimi inspirovat. Došel jsem k tomu, že toto všechno je v nás naprosto přirozeně propojené.

Na jednom workshopu v Krakowě jste vyprávěl svůj zážitek, jak jste se se svými totemovými zvířaty setkal při joggingu. To byl právě tento okamžik, o kterém mluvíte?

Ano, to byl on a dost mě to překvapilo, protože jsem to vůbec nečekal! Běžel jsem svou obvyklou trasu skrz les a najednou jsem si všimnul, že spolu se mnou běží medvěd a nad hlavou mi krouží orel. Nějak jsem vycítil, že ten medvěd pochází z mého srdce, ze čtvrté čakry. Zeptal jsem se jich: ,A kde je zbytek mých zvířat?´ A v ten okamžik se najednou začala postupně objevovat, kromě jednoho jediného z mé první, kořenové čakry. Tím byl malý králíček.

Jakmile byla zvířata všechna, sama se uspořádala do kruhu – a v ten moment se objevil i chybějící králíček a začal plakat. ,Mám tu být, ale nepatřím sem. Vy všichni jste tak velcí a silní a já jsem jenom slabý králíček…´ Jen to dořekl, vybavila se mi vzpomínka z dětství, kdy mi bylo pět let. A to byl pro mě šok, protože jsem si té situace do té doby nebyl vědom a nějakých pětatřicet let si na ni nevzpomněl!

144_sm

Ten malý králíček, to jste byl vy, tenkrát pětiletý…?

Ano, chodil jsem tehdy do školky, kde jsem měl spoustu kamarádů, hráli jsme si na zahradě a bylo nám hezky. Jednoho dne za mnou přišel učitel se slovy: ,Jsi příliš chytrý a bystrý na to zůstávat dál ve školce, patříš už do první třídy,´ vzal mě za ruku, šel se mnou dlouhou chodbou až ke dveřím do třídy, kam mě zavedl. Tam v lavicích sedělo třicet dětí, všechny byly větší a silnější než já. V tu chvíli bych odtud nejraději utekl. Všichni byli starší a nikoho jsem tam neznal. Chtěl jsem zpátky do školky! Ale nenechali mě odejít…

V okamžiku, kdy jsem si tohle uvědomil, tehdy v lese, se všechna zvířata v kruhu otočila směrem ke králíčkovi a jedno po druhém začala říkat: ,Ne, ne, patříš sem, jsi jedním z nás! A my tě chceme podporovat, jak porosteš; chceme, aby ses cítil, že jsi jedním z nás!´ A pak jsem si všimnul, že během toho, jak mluvilo každé ze zvířat, králíček vždycky o něco povyrostl. Když domluvilo i poslední zvíře z kruhu, králíček byl velký a silný.

Díky tomu jsem si uvědomil, odkud pramenil tento velmi intenzivní pocit ,Já sem nepatřím‘, který mě doprovázel celou základní a střední školou, ale i na vysoké a dokonce i tehdy, když už jsem jako profesor učil. Celou tu dobu jsem ale neměl nejmenší tušení, že toto vnitřní zranění stále s sebou nosím a že je to právě ono, skrz které nahlížím na celý svůj život. Čili všechno, co jsem dosud vnímal určitým konkrétním způsobem, nebyla pravda, protože toto vnímání bylo ovlivněno právě tímto nevyléčeným zraněním.

Ale i když vy jste o něm vědomě nevěděl, zvířata vašeho osobního totemu ano.


Sponzor www stránek

To je přesně ono. A nejenom věděla, ona to také naprosto přirozeně uchopila a udělala přesně to, co bylo potřeba k jeho zahojení. To mi ukázalo, že zvířata našeho osobního totemu o nás vědí daleko víc než my sami. Při sezení s lidmi to jsou ona, kdo jsou skutečným terapeutem, ne já. Takže hned druhý den po tomto

zážitku jsem zkontaktoval totemová zvířata u svého prvního klienta toho dne a byl jsem naprosto ohromen, jak naprosto přesně dokázala rozpoznat, co se v něm děje a jaké je téma jeho zranění.

A bylo docela zajímavé sledovat, jak se každé ze zvířat chová přesně tak, jak potřebuje, vzhledem ke svému stavu, ať už zdravému nebo ,nemocnému´. Je úžasné, jak se vzájemně podporují a opečovávají, jak si dávají přesně to, co potřebují k vyléčení. Tak jsem ve své terapeutické praxi začal pracovat tímto způsobem a dělám to už třicet let.

Je tedy hlavním důvodem, proč komunikovat a setkávat se se svými totemovými zvířaty to, abychom odhalili svá vnitřní zranění, hluboko zasunutá v našem nevědomí?

Ano, je důležité setkávat se s těmito různými dimenzemi našeho vědomí, které jsou uvnitř nás, jsou nádherné, velmi inteligentní, vyrovnané a moudré, ale o kterých nemáme ani ponětí. A jakmile se s nimi začneme setkávat, postupně se seznámíme s tím, kdo ve skutečnosti jsme. Jsou to právě naše vlastní totemová zvířata, od kterých získáváme podporu v tomto procesu. Důležité je, že ji získáváme zevnitř sebe, nikoliv zvenku; na pomoc zvenku, od naší komunity, přátel nebo rodiny přichází vhodná doba až tehdy, jakmile v sobě ucítíme vlastní vnitřní podporu od svých totemových zvířat.

Podpora komunity a všech, kdo nás obklopují, je velmi důležitá, protože díky ní se můžeme plně projevit takoví, jací jsme. Věřím totiž tomu, že každý z nás má na tomto světě svůj konkrétní úkol, jakési poslání, které sice ne vždycky odhalí, ale které tu je stále přítomné a čeká na nás. Většina z nás ,pádí´ svým životem a netuší, jaký je smysl toho, že jsou tady. Ten často spočívá v tom, jak se chováme sami k sobě a k druhým, jak dokážeme využít svou kreativitu a co nového tomuto světu dokážeme přinést, jak se na něm podílíme. A také

jak se chováme k přírodě, které jsme součástí. Všechno kolem nás, rostliny, stromy jsou živé bytosti stejně jako my a jsou součástí většího celku.

V čem spočívá schopnost totemových zvířat léčit jejich potažmo naše vnitřní zranění?

Totemová zvířata žijí pohromadě a každé z nich má svou specifickou sílu. Slovo ,síla´ často vnímáme ve významu ,nadvlády´ nebo ,moci´ a máme za to, že sílu lze používat pouze k ovládání nebo kontrole. Síla má ale vícero podob, existuje síla jemnosti, síla soucitu, síla lásky… A všechny jsou naší přirozenou součástí. A tyto naše vnitřní síly jsou ve vzájemném vztahu a patří k sobě. Mám pocit, že to, co nazýváme silami, jsou skutečně různé aspekty jednotlivých úrovní vědomí v nás samých.

Když potom my jako jedna bytost nahlédneme dovnitř sebe, objevíme, že v nás existuje několik takových různých úrovní našeho jediného vědomí, kterých jsme si dosud nebyli vědomi, a každá z nich tu zde chce být a podílet se na naší vnitřní jednotě. Existuje také vztah mezi tuto naší vnitřní jednotou a jednotou a harmonií v našem okolí; všechny potíže, které máme ve společenství lidí kolem nás, pouze odrážejí to, že jsme si nevytvořili jednotu a harmonii uvnitř sebe. Pokud je naše vnitřní ,společnost´ jednotná a žije vzájemně propojena, je taková i společnost, která nás obklopuje, a ani o tom nemusíme přemýšlet.

Vzájemná podpora zvířat se ukázala také v případě vašeho králíčka…

Elegio Stephen Gallegos
Elegio Stephen Gallegos

Ano, zatímco on byl zraněný, ostatní totemová zvířata mu vyjádřila svou obrovskou podporu a díky tomu začala narůstat jeho vlastní síla, která zhojila jeho zranění. A to je podle mě to, co v procesu léčení hledáme: Spojit se se svými totemovými zvířaty a vytvořit s nimi takové pouto, díky kterému porozumíme jejich zranění.

Například jeden z mých klientů byl velmi zraněný ve své srdeční čakře. Tam jsem objevil orla se zlomeným křídlem. Je jasné, že takto zraněný orel nemůže létat… Zeptal jsem se klienta, jestli o tom něco ví. Nevěděl. Tak mu navrhl, zda by měl chuť stát se tímto orlem a zkusit se podívat na důvod, proč má zlomené křídlo.

Jakmile tak udělal, okamžitě se mu vrátila vzpomínka na jeden milostný vztah, ve kterém byl hodně zraněn; on sám byl z toho dost udivený, protože netušil, že toto zranění v něm celou tu dobu zůstalo. Jakmile si ho ale uvědomil, zlomené křídlo orla se začalo hojit! Samo a přirozeně, pouze tím, že byl klient ochotný jít blíž ke zdroji tohoto zranění.

Existuje tedy podle vás nějaký „rozhodující“ nebo „zlomový“ okamžik v léčení?

Podle mě jím je chvíle, kdy rozpoznáme, kolik různých zranění uvnitř sebe máme! A v tom nám pomohou právě naše vnitřní zvířata, protože ona to vědí velice přesně. Zároveň nám také pomohou se do těchto bolestivých míst a okamžiků dostat. Tím, že je neodmítáme, ale naopak se s nimi spojíme prostřednictvím totemových zvířat, protože to jsou koneckonců ona, kdo naše zranění nesou, umožníme, aby nastalo přirozený proces léčení.

Vaše kniha Osobní totem – Zvířecí imaginace, čakry a psychoterapie je postavená na případech z vaší klinické praxe. Při čtení jsem často měla pocit, že při léčení za pomoci totemových zvířat jde především o dokončení určitého procesu, který v reálné situaci nemohl být dokončen…

Přesně tak! Uvnitř nás existují určitá emocionální místa, ve kterých jako bychom zůstali zaseknuti, jako bychom jimi úplně neprošli a zůstali někde v půli cesty. A jsou to právě totemová zvířata, která nám pomáhají jimi projít a díky tomu se znovu stát kompletní bytostí. To je jeden způsob, jakým se svými totemovými zvířaty pracovat; druhý se týká různých aspektů uvnitř nás, které se zcela nevyvinuly. Co dělají totemová zvířata, je
to, že nás s nimi seznamují. A my se pak nestačíme divit, co všechno v sobě objevíme!

Někdo kupříkladu objeví, že miluje barvy a kreslení! A tak se otevře proudu svojí kreativity. Někdo jiný o sobě zjistí, že rád mluví s ostatními, tak tuto svou vnitřní touhu následuje a stane se z něj guru. Opět jde tedy o to rozpoznat všechny své vnitřní části, které jsou v nás od počátku přítomny a čekají, až je objevíme. Jedině potom mohou začít ,růst´a díky tomu z nás udělat vnitřně jednotnou bytost.

Proč jsou nám tyto naše vlastní části skryty a nevidíme je? Má to co do činění s výchovou?

aše skryté aspekty jsme dosud nemohli v sobě rozpoznat a vyživit, protože jsme byli dosud velmi závislí na tom, co o nás říká kultura a společnost, která nás obklopuje a jíž jsme součástí. Díky totemovým zvířatům můžeme tyto kvality rozpoznat, a díky tomu se stát plně sjednocenou bytostí a aktivním tvůrcem toho, kým jsme.

V tomto smyslu to hodně připomíná způsob, jakým původní obyvatelé Ameriky uvádějí nově narozené dítě do světa. Dají mu konkrétní jméno a jedním z úkolů, které před sebou má, je jít světem a skrze vlastní zkušenosti a prožitky objevit, co jeho jméno znamená. To znamená objevit, kdo je a kým je pro tento svět.

Mohou účastníci vašeho semináře o procesu osobního totemu očekávat, že se setkají s některými ze svých totemových zvířat?

Ano a dokonce to je mým záměrem. Aspektů jednotlivých úrovní našeho vědomí existuje více, pro začátek ale budu pracovat se sedmi základními. Na nich si ukážeme, jak se naučit být s nimi v kontaktu a jaký vztah je zapotřebí k nim vyvinout. A jakmile naše vnitřní totemová zvířata spolu začnou spolupracovat a vytvářet jednotu, začne tím také proces léčení.

Jak to poznáme?

Tuto vnitřní jednotu v sobě velmi silně pocítíme. Je to ten pocit ,Páni, tak tohle jsem já… A přesně vím, co chci a co nechci a nemám o tom žádné pochybnosti…Konečně! Konečně jsem připraven jít do světa za tím, proč tu jsem . A vím, že to objevím právě po cestě.

TIP: Těšit se také můžete na knihu E.S. Gallega Osobní totem – Zvířecí imaginace, čakry a psychoterapie, chystá v českém překladu Maitera. 

Autor článku: Rina Komorádová
Převzato z www: magazin.maitrea.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..