Přijel kamarád z Mongolska a přivezl šamany. A vymysleli jsme, že tak jaksi spíše z kulturně antropologického zájmu objednáme pro naše rodiny šamanský obřad, ať z toho našeho Mongolska taky něco mají. Děti jsme mínili držet stranou, kolem šamanů se prý točí všemožné síly a pro malé čisté dušičky to není dobré. Ale dopadlo to úplně jinak.
Šamani byli mladí manželé, doma nechali dvouletého kloučka a novorozeně Ester se jim hned zalíbila. Šamanka, která si nechávala říkat Angela (!), koukala, jak malou přebaluji, mračila se a pak povídá: „Co je to za hnusné fleky, co má na těle? Něco s tím uděláme, obřad jí prospěje,“ a odešla vařit pro všechny přítomné čaj s jačím máslem, prosem, solí a mlékem. Domem se vznesla krásně nažluklá vůně mongolské jurty.
Pak Angela vyrobila ještě odvar ze zeleného čaje a řekla, že dítě vykoupeme. Lila si čaj z konvice do pusy a prskala ho na postižená místa. No dobře. Pak vzala suché čajové lístky a začala je vtírat do červených záhybů. Stála jsem tam jako na jehlách a čekala na vhodný okamžik, kdy jí dítě seberu. Ale Ester se na Angelu smála, a tak jsem si řekla, že vyčkám a lístky smyju, až se šamanka nebude dívat. Kdyby něco, pořád jsme ještě v dosahu poctivé západní medicíny. Jenže když jsem po chvilce Ester rozbalila, červené fleky byly klidné, snad i o poznání bledší. Tak jsem to nechala tak a šli jsme na obřad.
Bylo to celé pozoruhodné. Improvizovaný oltář se svíčkami, barevnými obětními šátky, miskami s mlékem, vodkou a bonbóny a mísou vařeného skopového. K tomu fantastický šamanský oblek s čelenkou z peří, bubnování se zpěvem a pak příchod ducha z onoho světa – byl to jakýsi popudlivý stařík, co do Angely vstoupil, takže se celá nahrbila, začala nespokojeně pofrkávat a mluvila chraplavým hlasem. Měli jsme s Tomem po celou dobu obřadu dost strach, jestli to všichni přítomní ustojí, jestli se někdo nevztyčí a nevykřikne: „Dost, dost s tím tyjátrem!“ nebo jestli šamanka nevhodně neprozradí něčí tajemství nebo jestli třeba v tranzu nezapálí dům. Chvílemi se zdálo, že je všechno možné. Ti, kdo měli dost odvahy předstoupit s otázkou či přáním, dostali pořádně přes záda šamanskými důtkami (to na vymýcení zlého) a padla i spousta rad: nebezpečí přichází od vody; nedávejte staré šaty někomu, kdo to s vámi nemusí myslet dobře; pozor na vysokého tmavého muže se znamením pod okem. Některé ženy byly poprskány mlékem (ale pořádně), muži vodkou (neméně). Někdo dostal misku mléka a měl ji před domem vylít přes levé rameno. Děti dostaly bonbóny. Stařík byl nerudný, ale zřejmě to s námi myslel dobře.
Esterku chtěl vidět svlečenou. Je hodně zvláštní klečet před šamanem v tranzu a podávat mu nahaté tříměsíční miminko. Přála jsem si v tu chvíli, aby to všechno raději byl pouhý tyjátr a Angela byla pořád Angela, taky maminka, která ví, co dělá, a ne nějaký duch, třeba pěkně oprsklý. Ale důvěru jsem měla, protože v Mongolsku jsou děti univerzálně zbožňované a přísně hájené. A taky to dopadlo dobře. Čarovalo se s mlékem a s korálky, které jsme pak dostali jako talisman. Nemoc prý přišla taky od vody, na tu pozor.
A jak se dítě jmenuje?
„Ester.“
„Cože?“
„Ester.“
„Cože? Kdo jí dal to jméno?“
„No my, rodiče.“
„A dědečkové souhlasili?“
„Ne tak docela.“ (Že pradědeček, známý biblista, považuje královnu Ester za lepší prostitutku, jsme si nechali pro sebe.)
„A co navrhovali?“
„No… třeba Madlenka.“
„Madlenka? To je dobré jméno. Říkejte jí Madlenka a nebude nemocná.“
Partner www stránek
No vida. Tak nám to pěkně zavařili. Co s tím? V Mongolsku se tohle dělá. Jméno tradičně vybírá dědeček z otcovy strany, a když dítě stůně, láma nebo šaman můžou doporučit jiné jméno – buď že se to původní k dítěti nehodí, nebo na oklamání zlých duchů. Nevím, jak to dělají administrativně, ale prý to není žádný problém. Normálka. Ale co my?
Šamanka ten večer několika přítomným prokazatelně pomohla – ať už to způsobila kouzla, psychologie, nebo tradiční léčebné postupy, účinkovalo to. A na Ester byl účinek nejvýraznější. Dostali jsme po obřadu ještě mastičku – bez barvy i výraznější vůně, prý ji vyrábí Angelina sestra ze tří různých tuků. Představujeme si, že jedním z nich je určitě tuk z medvěda, protože účinky jsou v kombinaci se zeleným čajem přímo zázračné. Vyrážka se stále objevuje, i když mnohem méně, ale stačí i docela nepatrné množství na nejhorší fleky a do rána je kůže úplně hladká. Bez přehánění. Pořád dodržujeme přísný režim a počítáme s recidivou, ale bez úhony už jsme přestáli očkování, přelet do Ulánbátaru a zatím i zdejší vražedné klima (tfuj tfuj tfuj).
Nějak to prostě (prozatím) funguje. Vzali jsme si zase (už po kolikáté) ponaučení, že věci jsou vždycky jiné a složitější, než se na první pohled zdají. Ještě v půlce ledna jsme byli zoufalí, že musíme do Mongolska, a o týden později jsme se skoro nemohli dočkat odjezdu, protože nám zázračná mastička začala docházet. S mongolským zdravotnictvím máme my i naši známí velmi špatné zkušenosti (právě teď je zavřená jedna z největších ulánbátarských porodnic, protože tu na infekci pupečníku zemřelo několik novorozeňat), ale paralelně tu fungují léčebné postupy, které někdy trumfnou i nejpokročilejší vědu. A věřím, že ta mastička by se v Evropě nedala vyrobit, i kdyby bylo přesně známé složení, protože v ní zkrátka účinkuje síla divoké stepi, drsného klimatu, neregulované krajiny a kdoví čeho dalšího. A to nemluvím o účincích šamanského obřadu, které je těžko hodnotit.
V Americe prý frčí film Horse Boy – o zázračném vyléčení malého chlapce šamanskými praktikami. Očekává se proto, že letos v létě pokvete „šamanský turismus“. Ale spolehněte se na šamana v běžném provozu! On taky ne každý je takový anděl jako Angela a o tom, že klasickou lékařskou péči zázraky tradičního léčitelství těžko nahradí, mluví celkem průkazně i čísla: oproti Česku má Mongolsko mnohonásobně vyšší úmrtnost do pěti let věku a desetiletý deficit ve střední délce života. Nejlepší je, když člověk k doktorovi ani šamanovi prostě nemusí, jenže k tomu krom prevence potřebujete i velkou dávku štěstí. A jak si předejít štěstí a zahnat smůlu? Zvlášť, když my už tu máme notnou dávku kliky vybranou? Pomohlo by třeba to nové jméno?
Se zřetelem ke složitosti věcí docela vážně zvažujeme, že k naší vysněné Ester přidáme ještě prostřední jméno Magdalena – Madlenka, holčička s očima jako mandličky…
Převzato z www stránek: kellnerova.blog.respekt.ihned.cz
