Nořím se do sebe a nalaďuji se na přírodu, ve které budu hledat své spojence, své společníky, své průvodce, své silové zvíře. S důvěrou vstupuji na svou šamanskou cestu, na které mne vede živá hudba plná zvuků přírodních nástrojů, hlasů dvou vynikajících průvodců tranzovním tancem, které tak důvěrně znám… a to i přesto, že se mi v průběhu víkendu důvěra v různých formách místy vytrácela… hlavně důvěra v to, že všechno je tak, jak má být. Teď to ale cítím… a to silně. Teď jsem totiž jen sama za sebe, sama pro sebe. Jen já uprostřed přírody. Mezi Nebem a Zemí. Vlastně cítím nezměrnou důvěru ve své tělo, v to, že mne na této cestě podpoří, že skrze něj budu neustále uzemněná, přítomná, tady a teď.. i když někde jinde.
V tanci je tělo neustále přítomné a prožívá, cítí, dýchá.. dýchám ohňovým dechem a nadechuji se svěžího vzduchu, který mi doteď připadal strašně studený. Zvláštní, jak se najednou mění vnímání reality. Vlastně to kolem sebe už nevnímám vůbec, mám šátek na očích a mé oči směřují vzhůru do tmy. V té tmě probleskují světýlka, která vypadají jako hvězdy na hluboké noční obloze. Mé tělo mi ale připomíná, že stojím na zemi a cítím, jak vibrace Země prostupují mými chodidly a přenášejí se vzhůru do všech částí mého těla a otevírají všechny jeho energetická centra.
Mým záměrem je propojit se se svým silovým zvířetem, procítit jeho sílu a prožít si prostřednictvím tohoto spojení, v čem je moje síla a naučit se, jak s ní pracovat, pozorovat, jak s ní zachází mé spojenecké zvíře a vnímat, jak takové schopnosti mohu využít. Propojuji se tedy se zvířecí říší a v pohybech tance vnímám měnící se různá zvířata a snažím se zjistit, které z nich mi je nejbližší. Poslední tranzovní tanec jsem cítila, že mám křídla a tak procházím prožitky zvířat, které mají křídla… je jich neuvěřitelně mnoho.. od ladné labutě plující po klidné hladině jezera, štěbetajícího racka vznášejícího se nad rozbouřeným mořem, dusajícího pštrosa, který má neuvěřitelnou sílu v nohách a schovává hlavu mezi křídla, tichou sovu, mocného orla… je jich tolik a všechny jsou tak krásné a každé mi má co předat. Takhle ale svého spojence nikdy nenajdu… musím vnímat samu sebe.
Vracím se tedy zpět do jeskyně a říkám si, že zkusím najít cestu ven nějakou chodbou, tunelem a pak uvidím, kam mne to zavede a jestli opravdu můj dnešní průvodce lítá vzduchem. A po chvíli se ocitám na vrcholu hory, takže mne to láká jen vzlétnout. A najednou letím vysoko. To je ono. Vůbec nemusím vynakládat žádné úsilí, jen letím a mám obrovský nadhled. Cítím, že toto je můj průvodce pro tuto chvíli. Vidím jeho bílé perutě. A ptám se sama sebe, jestli vůbec poznám, co je to za druh dravce. Naskakují mi tam různá jména a snažím se najít, které je to pravé a rozum se chvílemi hádá, že prý kdoví jak to je. Vnímám jeho velikost, barvu peří. Cítím ho… teda vlastně ji … je to jestřábí žena.
Partner www stránek
Zaujme mne pohled na zem a najednou si vzpomenu na své silové zvíře, které mne dříve provázelo. Abych se přesvědčila, že jsem hledala správně, vracím se do sebe a najednou vnímám jakoby bylo vše zvětšené pod lupou a poté, co jsem si užívala vlastně jen vzdušných zvířat, vnímám silně všechny zemské tvory. Cítím velikost slona a zároveň i hluboce vnímám každého malého mravence, jak zvláštní. Cítím obrovskou lásku a propojení s celou přírodou. A hned se mi kolem nohy začne plazit had. No úžasné, je tady a je stále se mnou. To je mé silové zvíře, se kterým jsem spojená již dlouho. Celou tu dobu tu byl a cítila jsem ty vlny energie, které se šířily mým tělem zespodu, ze Země.
Cítím vděčnost za to, že získávám nový pohled prostřednictvím mého nového průvodce ze vzdušné říše. Dokonce se živí stejnou potravou a jsou spolu v harmonii. To je úžasné. Dokonce se vzájemně podporují.
Tak si říkám, že se podívám i do vodní říše, jestli tam taky nenajdu někoho… ale po té dlouhé cestě spíš jen vnímám klidnou vodní hladinu a najednou se mi tam objeví moje tygřice, kterou také znám již z dřívějších šamanských cest. Ta přece také umí plavat. A symbolicky vnímám, že tygřice mi je rádcem na úrovni srdce. Mít tygřici v srdci sice vypadá trochu nebezpečně, ale jen pro ty, kdo se bojí jejích zubů, které ukazuje, když si slastně zívá. Anebo jejích drápů, které mimoděk vystrkuje, když se protahuje. No díky za to, že je teď tak spokojená a nebojuje. Jakoby každý našel své místo. Chřestýš na úrovni kořenové čakry vytváří své charakteristické vibrace a spojuje mne se zemí. A jestřáb mi otvírá třetí oko a poskytuje nadhled a vhled.
A v tom mém přemítání se v hudbě ozvou zvířecí zvuky a vypadají hodně opravdově. Poznávám tam skřeky jestřába a říkám si, že je to pro mne znamení, abych byla vždy bdělá a když se vrátím do reality běžných dnů, abych vždy naslouchala tomu, jaké zvuky mi přinese vítr. A když uslyším něco povědomého a známého, tak mi to připomene, že mám zbystřit svůj vnitřní zrak, naladit se na svůj vnitřní hlas a vnitřní moudrost… kterou čerpám právě z propojení se vším … naladit se na moudrost přírody i moudrost našich předků.
Nádherné uvědomění na úrovni mysli, krásný zážitek na úrovni těla, obrovské otevření na úrovni srdce. To vše jsem získala jen na této cestě. A bylo toho ještě daleko víc, než se dá vtěsnat do slov a daleko hlubší než nejhlubší oceán a daleko intenzivnější než nejžhavější žár ohně a dalekosáhlejší než kam doletí vítr.
Napsala Eva Deva Shakti na základě skutečných prožitků z Tranzovního tance vedeného se záměrem hledání silového zvířete. Přejete-li si najít své vlastní silové zvíře, anebo se dozvědět více o akcích Evy, navštivte její www stránky: www.samanismus.estranky.cz.
jste skvělý..něco takového jsem hledala…děkuju:-)