Minimalismus znamená pro každého něco jiného, neboť nejsme stejní. Žít dle jeho principů pomáhá kultivovat čas, zbavit se zbytečných věcí, užívat život, objevit jeho smysl, žít v přítomnosti, zaměřit se na důležité, pěstovat vášně, objevovat štěstí, dělat, co chceme, objevit poslání, zažívat svobodu, vytvářet více, konzumovat méně.

Minimalism: Live a Meaningful Life

Ve své knize Minimalism: Live a Meaningful Life (Minimalismus. Jak žít smysluplně) se američtí minimalisté Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus ptají: Lze být šťastný? Podle nich štěstí nespočívá ve stejném životě jako ostatní, ale v našem nitru. Millburn a Nicodemus byli zaměstnáni ve velké korporaci a žili jako ostatní. Hodně pracovali a kupovali si mnoho věcí.

Okolo třicítky si však uvědomili, že je tento způsob života neuspokojuje, a začali žít na základě minimalismu – kontrolovali svůj život a zaměřili se na to, co je v něm důležité. Svou cestu k minimalismu popisují na webu theminimalists.com a prostřednictvím médií zprostředkovali jeho principy již více než 20 milionům lidí. V knize pak ukazují základy svého minimalismu.


Partner www stránek
KRATOM – KOUZELNÁ BYLINA Z JIHOVÝCHODNÍ ASIE

Štěstí

Millburn a Nicodemus upozorňují, že jejich kniha není určena těm, kdo chtějí žít průměrný život, protože průměrnost nepřináší štěstí. Ani však úsilí o šťastný život, spíše je třeba se ptát po smyslu a snažit se o smysluplný život, čehož je štěstí vedlejším produktem.

Millburn a Nicodemus začínají vlastním životním příběhem. Oba měli těžké dětství a pak budovali kariéry a vydělávali, protože si mysleli, že dobré zaměstnání a vysoký příjem znamenají šťastný život. Postupně však zjišťovali, že i když vydělávají stále více a kupují si mnoho věcí, šťastní nejsou. Měli sice vysoký příjem, ale nestačil jim, protože čím byl vyšší, tím více věcí si kupovali a dostávali se do dluhové pasti, a tudíž žili jako běžní Američané.

V USA se po narození dítěte jeho rodiče často zadluží, aby mu dopřáli kvalitní soukromé vzdělání. Absolvent vysoké školy si proto s titulem přináší i vysoký dluh. A než jej splatí, pořídí si hypotéku, auto na leasing a spoustu věcí, na které sice nemá, ale zaváže se, že je časem splatí. Většinou prožije život v dluhu.

Millburn a Nicodemus byli stále nespokojenější s vlastními životy, a protože pracovali ve stejné firmě, často probírali své cíle, přičemž odhalili překážky, které jim brání být šťastnými – věci, starosti a vztahy. Postupně si v nich udělali pořádek a zbavovali se nepotřebného. Hledali a našli na internetu lidi, kteří psali o své cestě k minimalimu. To je inspirovalo, a proto se jím začali zabývat a aplikovat jeho principy do svých životů.

Jak se stát minimalistou

Přispěla k tomu i náhlá smrt Millburnovy matky. Nejprve si chtěl nechat všechny věci po ní, a proto si pronajal skladovací prostor. Při vyklízení její pozůstalosti ale objevil v zapečetěných krabicích své staré sešity a věci z dětství. A zjistil si, že i jeho matka si schovávala předměty, které jí bylo líto vyhodit, přestože je nepoužívala. Rozhodl se proto neschovávat, co po ní zůstalo, a vše rozdat.

Přitom si uvědomil: nejsme naše věci; jsme více než náš majetek; vzpomínky jsou s námi, ne s našimi věcmi; naše věci na nás doléhají duševně a emočně; staré fotky mohou být naskenovány; lze si udělat fotografie věcí, které si chcete uchovat; věci, které jsou pro nás sentimentální, mohou být jinému užitečné; zbavit se věcí osvobozuje.

Millburn a Nicodemus ukazují, co pro ně minimalismus znamená, i to, co není. Mnoho lidí říká, že nemůže žít minimalisticky, protože o něm mají chybné představy. Ty Millburn a Nicodemus shrnuli v negativním minimalismu: „Abyste mohli být minimalisty, musíte vlastnit méně než sto věcí, nemůžete mít auto, dům, televizi ani kariéru, musíte umět žít na exotických místech všude na světě a psát si blog. Nemůžete mít děti a musíte být mladý bílý muž z privilegované rodiny.“

Minimalismus znamená pro každého něco jiného, protože nejsme stejní. Život na základě jeho principů však například pomáhá kultivovat čas, zbavit se zbytečných věcí, užívat život, objevit jeho smysl, žít v přítomnosti, zaměřit se na důležité, pěstovat vášně, objevovat štěstí, dělat, co chceme, objevit poslání, zažívat svobodu, vytvářet více, konzumovat méně.

Zdraví

Millburn a Nicodemus považují minimalismus za „nástroj, jak se zbavit zbytečností, zaměřit se na podstatné a objevit štěstí, naplnění a svobodu.“Minimalistický a současně smysluplný život je podle nich založen na pěti principech: zdraví, vztazích, nadšení, osobním růstu a přispívání. A domnívají, že zdraví je nejcennější, což ukazují na člověku, který si splní všechny sny, a koupí vše, co chce, ale pak přijde k doktorovi, jenž mu sdělí, že má jen měsíc života. Nemoc otráví i ty nejkrásnější věci, proto je třeba být zdravý.

Podle minimalistů jsme každý jiný, a proto i zdraví je individuální. Millburn a Nicodemus popisují svou cestu za zdravým životním stylem a své zkušenosti. Podle nich je třeba se zaměřit na cvičení a na to, co jíme. Dieta však není časový plán, jak snížit váhu, ale komplexní změna stravovacích návyků. Proto se věnují dietním strategiím – od vegetariánství přes veganství až po paleodietu. Millburnovi se osvědčil přerušovaný půst, část dne nejíst.

Millburn a Nicodemus uvádějí potraviny, jimž je třeba se vyhnout, například cukr, lepek, polotovary či fastfoody. Nejlepším pitím je voda, popřípadě smoothie či „zelené nápoje“. Jejich doporučení se často shodují s harwardskou pyramidou zdravého stravování.

Hlavním cílem cvičení nejsou svaly, ale cítit se dobře a udržovat se duševně i fyzicky fit, přičemž důležité je, zda se ve cvičení zlepšujeme a spokojenost s postupem. Cvičení je třeba si užívat a dělat, co máme rádi.

Millburn například běhal, ale uvědomil si, že mu běh nevyhovuje, proto chodil a cvičil. Vymyslel si 18minutový program, při němž dělá cviky, jako jsou kliky, dřepy a zdvihy. Stejně důležitý jako stravování a cvičení je spánek osm až deset hodin denně. Millburn a Nicodemus shrnují principy potřebné pro zdraví následovně: jíst nutričně vyváženou stravu, pravidelně cvičit, vynechat škodliviny a zacházet s tělem jako s nejcennějším majetkem.

Vztahy

Vztahy jsou jednou z nejdůležitějších součástí života. Pokud nesdílíme zážitky a myšlenky, jsme osamělí a nešťastní. Je proto třeba se na vztahy zaměřit, pečovat o ně a rozvíjet je, přičemž je zlepšíme třemi způsoby – najít nové, změnit současné či sám sebe. Millburn a Nicodemus doporučují metodu hodnocení vztahů – na papír napsat jméno, a to přiřadit do jedné ze tří skupin: nejbližší, blízký a vzdálený vztah. Každé jméno potom ohodnotit, je-li vztah pozitivní, negativní či neutrální.

Následně je třeba si položit otázky: Kolik vztahů máme? Proč tak mnoho (málo)? Jaké je procento nejbližších/blízkých/vzdálených vztahů? Kolik procent zabírají pozitivní/neutrální/negativní vztahy? Millburn a Nicodemus doporučují zaměřit se na nejbližší vztahy. Pokud nám něco vadí, je třeba změnit sám sebe, a nikoli ostatní. Nejdou-li vztahy zlepšit a neprospívají nám, je lepší je rozvázat, než na nich lpět.

Millburn a Nicodemus považují za nejdůležitější pro vynikající vztahy následujících osm prvků: láska, důvěra, upřímnost, zájem, podpora, pozornost, autenticita a porozumění. Přičemž lidi, s nimiž udržujeme vztah, je třeba tolerovat, přijímat jejich odlišnosti, respektovat je a oceňovat.

Nadšení

Nadšení je další podmínkou smysluplného života. Pokud zmizí nadšení a vášeň, přicházejí deprese. Je proto třeba se zamyslet, co děláme. Je způsob obživy prací, budováním kariéry nebo posláním? Podle Millburna a Nicodema většina lidí považuje zaměstnání za práci a jen pro několik šťastlivců je i posláním. A tvrdí, že důvod, proč děláme zaměstnání, s nímž nejsme spokojeni a které nás nenaplňuje, není jen finanční.

Práci považujeme především za statusovou záležitost kvůli odpovědi na otázku co děláš?, abychom se nemuseli věnovat důležitějším otázkám, například: Kdo jsi? Kam směřuješ?Pokud objevíme nadšení z práce, kterou děláme, můžeme objevit i své poslání. Nadšení nepatří jen vyvoleným – každý může být z něčeho nadšený. Abychom objevili, co nás těší, a vyvolává v nás nadšení, musíme nejprve odstranit překážky, které tomu brání.

Millburn a Nicodemus za ně považují identitu, status, jistotu a peníze. Je třeba se zbavit identity založené na tom, čím si vyděláváme. Místo určení se jedním slovem zaměstnanec, používejme více slov, která nás vystihují lépe: bratr, otec, matka, sestra, milenec, partner, přítel, tvůrce či spolupracovník. Je třeba se osvobodit z tyranie identity, již často posiluje otázka Co děláš?, která nás soudí pouze podle našeho zaměstnání. Proto je třeba si uvědomit, že vlastní já není práce.

Podobné je to se statusem. Ten brání vidět, co bychom chtěli a mohli dělat. Další překážkou je jistota. Bojíme se nejistoty, a proto spíše děláme, na co jsme zvyklí, než něco nového. Proto je třeba se dívat z perspektivy nejistoty. S tím souvisí finanční problémy, proto Millburn a Nicodemus ukazují, jak si vytvořit finanční zázemí – sestavit si rozpočet, investovat, dostat se z dluhové pasti, minimalizovat a vynechat vše, co nepotřebujeme, změnit perspektivu.

K pochopení toho, co nás těší, je třeba si uvědomit události, kdy jsme byli nadšení, a stanovit, co mají společné. Dalším krokem je nadšení kultivovat a udělat si z něho práci – a objevit, jak za ni být placeni. K tomu mohou pomoci ti, kteří se něčím podobným živí.

Růst a přispívání

Podle minimalistů je osobní růst předpokladem smysluplného života. Pokud se nerozvíjíme, ustrneme, nikam se neposunujeme a vlastně umíráme. Měli bychom se posunovat pomalu, ale vytrvale. Občas sice musíme udělat velké kroky, jež však zvládneme lépe, pokud jim předchází kontinuální růst. Je třeba také objevit odhodlání a vnitřní sílu, abychom byli schopní dělat malé kroky, a proto bychom si měli neustále zvyšovat nároky. To platí o cvičení i o směřování k minimalismu.

Kromě osobního růstu je důležitým aspektem smysluplného života pomoc lidem a přispívání k jejich růstu. Nejjednodušší je darovat peníze, pokud si to můžeme dovolit. Millburn a Nicodemus však upozorňují, že z pouhého darování peněz nebudeme mít stejný pocit, jako když někomu věnujeme čas. Jde o to, abychom v každé aktivitě, kterou prospíváme ostatním, našli smysl a zároveň si ji užili.

Podle Millburna a Nicodema jsou všechny zmíněné hodnoty stejně důležité. Měli bychom se však zlepšovat ve všech a udržovat je v rovnováze. Pro jejich měření používají minimalisté vzorec úspěch = štěstí a nepřetržité zlepšování. Při každé aktivitě se proto ptají, které z uvedených hodnot prospěje. Pro smysluplný život je důležité je sledovat a postupně se v nich zlepšovat.

Minimalism: Live a Meaningful Life

Minimalismus. Jak žít smysluplně

AUTOŘI: Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus

VYDAL: Asymmetrical Press 2011

ROZSAH: 140 stran


Článek převzat z www stránek: 
ceskapozice.lidovky.cz

 

Bonus: video upoutávka na dokument:

Minimalism: A Documentary About the Important Things from The Minimalists on Vimeo.

***INCLUDES 6 HOURS OF BONUS INTERVIEWS***

How might your life be better with less? MINIMALISM: A DOCUMENTARY ABOUT THE IMPORTANT THINGS examines the many flavors of minimalism by taking the audience inside the lives of minimalists from all walks of life—families, entrepreneurs, architects, artists, journalists, scientists, and even a former Wall Street broker—all of whom are striving to live a meaningful life with less.

After its successful theatrical run, MINIMALISM, the #1 indie documentary of 2016, is finally available online.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..