Technika šamanského léčení – stát se pacientem

Michael Harner, zakladatel FSS
Michael Harner, zakladatel FSS

Michael Harner, antropolog, zakladatel a prezident Nadace pro studium šamanismu (Foundation for Shamanic Studies) vypráví…

Tuto techniku mě před několika lety naučil jeden indiánský šaman z kmene pobřežních Sališů ve státě Washington.

Stejně jako v případě všech metod zabývajících se odstraňováním vetřeleckých vniknutí i tuto techniku byl měl šaman provádět pouze tehdy, je-li plný síly, neboť při ní na sebe bere sílu (či síly), která(é) působí pacientovi bolest. Neviditelný plášť síly kolem sališského šamana brání tomu, aby do něj pronikli škodliví duchové.

Tuto metodu lze použít následujícím způsobem. Nejdříve si šaman popovídá s pacientem o charakteru jeho bolesti či nemoci. Zjistí o nich vše, co může, a vcítí se do toho, jaké to je být v takovémto stavu. Vyptává se pacienta na to, kdy se v něm poprvé projevily příznaky nemoci a na všechny okolnosti, kterých si byl tehdy pacient vědom. Pak se táže na další věci spojené s pacientem, na jeho životní názory, problémy, naděje atd. Jinými slovy, šaman dělá, co může, aby zjistil, jaké to je být tímto pacientem. Tato práce, na rozdíl od psychoanalýzy, normálně zabere jen pár dnů. Záleží to na dovednostech šamana a na jeho vztahu s pacientem.

Když je šaman připraven se emočně s pacientem ztotožnit, může přikročit k nejdůležitější části léčby.

Šaman s pacientem odcházejí do divoké přírody, kde nejsou žádné lidské příbytky. Šaman pomocí svých chřestidel a zpěvu probudí svého ducha ochránce a požádá ho pomoc. Během této fáze pacient jen tiše sedí.

Když šaman cítí, že je plný síly, oba se svléknou a vymění si oděv. Šaman si obléká jeden kus pacientova oděvu za druhým a koncentruje se na to, že na sebe zároveň s pacientovými šaty „navléká“ i pacientovy bolesti a hoře a i celou jeho osobní charakteristiku. Když si oblékne poslední kus pacientova oděvu, cítí, že se sám stává pacientem.

Nyní začnou oba tančit za zvuků šamanova chřestidla. Šaman napodobuje všechna pacientova gesta a pohyby, aby se s ním plně ztotožnil. Pak, když šaman začne vnímat, že se mění jeho vědomí, tiskne své ruce na pacientovo tělo, dokud neucítí, že na sebe nabral z pacientovy bolesti vše, co je (pro pacienta) nutné, a vše, co může bezpečně unést. Pokud se tato práce vykoná správně, šamanem procházejí vlny bolesti či nemoci.

V ten okamžik šaman odběhne pár set metrů pryč na místo neobydlené lidmi, zastaví se a napřáhne ruce. Vší silou se koncentruje na to, jak „odvrhává“ bolestivou vetřeleckou sílu, která zraňovala pacienta a nyní se usídlila v něm. Skutečnými fyzickými pohyby rukou a za doprovodu všech zvuků, které se vynoří, od sebe šaman odhazuje zraňující sílu směrem vzhůru, co nejdále k horizontu.

Tento proces vyhánění může trvat několik minut i déle. Jakmile šaman ucítí, že odstranil ze svého těla jak pacientovo utrpení, tak jeho osobnost, je obřad u konce. Šaman se v tom okamžiku cítí pročištěný a zrelaxovaný.

Pak se vrátí k pacientovi a obléknou se nazpět do svých šatů, takže nyní má na sobě každý svůj oděv. Šaman zakončí svou práci zpěvem své písně síly a tím, že se společně s pacientem postaví do očistného kouře z ohně, do něhož vhodil cedrové větvičky nebo stonky divokého pelyňku (Artemisia vulgaris).

Skupinovou variantu této techniky, obzvláště prováděnou jako názorná ukázka, lze použít i na workshopech. Skupina musí odejít do divoké přírody, na neobydlené místo. Jeden dobrovolník se posadí do středu kruhu ostatních účastníků a celá skupina s ním chvíli rozmlouvá. Každý účastník položí pacientovi nějakou otázku ohledně toho, jak se mu daří, jak se nemoc projevuje, co má či nemá pacient rád a podobných věcí, a tak se do něj vcítí. Při tomto cvičení není žádoucí, aby na sebe účastníci, kteří nejsou šamani, individuálně brali příliš mnoho negativní pacientovy síly. Zde popsaná procedura umožňuje všem účastníkům naložit si na sebe pouze tak velkou porci škodlivé vetřelecké síly, která nezpůsobí ohrožení. Je důležité, aby vedoucí skupiny řekl všem zúčastněním, že pokud se necítí silní, musí zůstat pouhými diváky.

Pak je pacient požádán, aby tančil, jak se mu zachce. Členové skupiny chřestí chřestidly a tlučou na buben. Své tempo neustále přizpůsobují tanci pacienta. Poté se k pacientovu tanci přidají dobrovolníci,tančí vedle něj a všemožně jeho pohyby napodobují. Měli by napodobit každý jeho pohyb.

Když tanečníci dosáhnou bodu emočního ztotožnění s pacientem, jeden po druhém se ho krátce dotknou, vytáhnou z něj kus vetřelecké síly a běží pár set metrů na nějaké opuštěné místo, kde ze sebe dříve popsaným způsobem odhodí škodlivou sílu.

Až se každý z tanečníků takto očistí, vrátí se zpět ke skupině a obejme pacienta. Když jsou opět všichni pohromadě, vytvoří kruh síly tak, že se všichni včetně pacienta uchopí za ruce a zpívají píseň síly. Pak lze vykonat šamanskou cestu za účelem navrácení silového zvířete pacientovi.

Popsaná technika se evidentně podobá psychoanalýze, včetně principu protipřenosu, a je ilustrací toho, jak šamanské techniky často předznamenávají určité rysy léčebných metod, které se objevily na Západě až v poměrně nedávné době. Tato technika pobřežních Sališů „stát se pacientem“ má svoji obdobu u Křováků z kmene Kung z jižní Afriky:

Křovácký šaman položí své vibrující dlaně na obě strany hrudníku svého pacienta, případně na místo, kde byla lokalizována nemoc. Dotýká se pacienta pouze zlehka či mnohem častěji pouze kmitá dlaněmi nad jeho kůží. Občas léčitel svým tělem obtočí tělo pacienta a stírá na něj svůj pot, kterému jsou připisovány léčivé vlastnosti. Tak je choroba vtažena do léčitele. Pak léčitel začne vypuzovat chorobu ze svého těla tak, že ji setřásá ze svých rukou, zatímco jeho tělo se zmítá bolestí.

Při této křovácké léčebné metodě šaman „vytahuje nemoc se strašlivým pronikavým ječením a vytím, které svědčí o velké bolesti a obrížnosti“. Práce trvá několik hodin.“

Zdroj: Michael Harner – Cesta šamana, nakladatelství DharmaGaia
Převzato z www: duchovno.doktorka.cz

 

Michael Harner, zakladateľ FSS

Michael Harner
Michael Harner

Roger Walsch a Charles S. Grob vo svojej knihe Higher Wisdom povedali:”To čo urobil Yogananda pre hinduizmus, D. T. Suzuki pre zen, urobil Michael Harner pre šamanizmus. Vďaka nemu je bohatstvo tejto tradície znova prístupné vedomiu ľudí západného sveta. Michael Harner je všeobecne známy ako jedna z najvýznamnejších svetových autorít v oblasti šamanizmu a má významný vplyv na akademickú aj laickú verejnosť”.

Zakladateľ a prezident FSS (Foundation for Shamanic Studies) Michael Harner (Dr. Michael J. Harner) je priekopníkom na poli výskumu a prezentácie šamanizmu v každodennom živote a celosvetovo je pokladaný za jednu z najvýznamnejších osobností v tejto oblasti.

Medzinárodne uznávaný švédsky antropológ Ake Hultkrantz napísal, že Mircea Eliade a Michael Harner sú dvaja z troch najvýznamnejších autorov v oblasti šamanizmu vôbec. Eliade sám napísal, že Harnerova práca je veľmi podnetná a originálna.

Michael Harner študoval metódy jadrového šamanizmu po celom svete viac než polstoročie. Venoval sa terénnemu antropologickému výskumu, medzikultúrnym štúdiám, experimentálnemu výskumu a získal aj osobné skúsenosti s iniciačnými procesmi. Osobné skúsenosti tisícov jeho študentov potvrdili efektívnosť jadrového šamanizmu pre potreby ľudí súčasného západného sveta. Zážitkové metódy, ktoré vypracoval, sú jednoduché, bezpečné a prinášajú výsledky, ktorých efekt sa odráža aj v pozitívnych životných zmenách.

V poslednom štvrťstoročí Harner odovzdával svoje šamanské skúsenosti predovšetkým verbálne, to jest „z prvej ruky“, prostredníctvom vyučovania a experimentálnej práce a menej v písanej forme. Uctil si tak tradíciu odovzdávania týchto skúseností v pôvodných kultúrach. Dnes spolu so svojím tímom lektorov vyučuje vo svete viac než 5 000 študentov ročne, ktorí potom pri práci s inými ľuďmi umožňujú aj ďalším tisícom ľudí získať kontakt so šamanským svetom.

Harner nie je len antropológ študujúci šamanizmus, je to naozaj autentický, „biely“ šaman, ako podotkol aj známy transpersonálny psychológ Stanislav Grof. Harner svoje štúdium šamanizmu začal v rokoch 1956 – 57 štúdiom kmeňa Shuar (Jívaro) v Ekvádorskej časti Amazónie a sám začal šamanizmus praktikovať v rokoch 1960 – 61 v kmeni Conibo v peruánskej časti Amazónie. Následne sa vrátil k Shuarom aby sa venoval ďalšiemu praktickému tréningu. V pôvodných kultúrach, v ktorých pracoval ho medicinmani uznali šamanom. Stalo sa tak v kmeni Conibo, Shuar (pôvodne Jívaro) v južnej Amerike, u pobrežného kmeňa Sališov, kmeňa Pomo, u severných Payutov v severozápadnej Amerike. Akceptovali ho tiež Inuiti z vnútrozemia, Sámovia (predtým Laponci) z Arktídy, ale i Tuvinci v strednej Ázii.

V roku 1998 sa v Rusku konalo zhromaždenie sibírskych šamanov a Burjati verejne vyhlásili, že Michael Harner je veľkým šamanom po tom čo videli ako vykonal liečenie (pozoruhodné je, že slovo „shaman“ pochádza práve zo Sibíri) a tým dokázal ako môžu veda a šamanizmus existovať spoločne.

Pravdepodobne najväčším prínosom Harnerovej práce je jeho kľúčové premostenie sveta tradičného šamanizmu a súčasného západného sveta. Jeho práca v teréne, výskum, experimentálna práca a písomné dokumenty sú originálnym prínosom, spolu s koncepciou jadrového šamanizmu. Harner dokázal pôvodné metódy preniesť do západného sveta a tým odštartoval úžasný proces prinavrátenia šamanizmu a princípov šamanského liečenia do spirituálneho života všetkých ľudí na planéte.


Sponzor www stránek
Ivan čaj z Vrbovky úzkolisté

Harner získal svoj doktorát z antropológie v roku 1963 na kalifornskej univerzite Berkeley. Vyučoval nielen tu, ale aj na univerzite v Kolumbii, Yale a na Graduate Faculty New School v New Yorku, kde aj pôsobil ako vedúci katedry antropológie. Bol tiež vo vedení katedry antropológie na newyorskej Akadémii vied. Akademickú pôdu opustil v roku 1987 aby sa mohol naplno venovať len šamanizmu. V roku 2003 dostal čestný doktorát za svoj príspevok k výskumu šamanizmu. V roku 2009 mu Institute for Health & Healing udelil cenu „Pioneers in Integrative Medicine Award.“

Žije so svojou manželkou Sandrou Harner v Marin County v Kalifornii a doteraz je prezidentom nadácie, ktorú založil – Foundation for Shamanic Studies.

Je autorom kníh The Way of the Shaman (Harper a Row), Hallucinogens and Shamanism(Oxford University Press), The Jivaro (University of California Press) a spoluautorom románu Cannibal.

Spolu so svojím tímom vytvoril vzdelávacie programy FSS, ktoré sa dnes vyučujú po celom svete.

Více informací (a také původní text o M- Harnerovi) naleznete na slovenských stránkách Nadácie FSS.

Jeden komentář

Michael Harner – Technika šamanského léčení – stát se pacientem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..