Jižní Afrika vlastní obrovský potenciál pro organizovanou turistiku a cestování na území, které se může stát Mekkou pro turisty. Bohužel současné aktivity a vedení cestovních agentur poškozují zájmy lidí žijících na tomto území. Jižní Afrika může přilákat čtyřikrát až pětkrát více turistů než v současné době, a to za předpokladu, že ti, kteří mají na starost turistiku, budou vědět a znát mnohem více o své zemi – o Jižní Africe a také znát její obrovský potenciál pro cestování a turistiku.
Jedna ze smutných skutečností v naší zemi je, že ti, kteří zde žijí na „okraji“ naší společnosti, vědí tak málo o naší zemi, nebo zcela nic. Někteří lidé možná se mnou nebudou souhlasit , ale chci znovu zopakovat, že turistický potenciál Jihoafrické republiky se zcela nevyužívá ku prospěchu a zisku lidí v této zemi. Kdyby si úředníci uvědomovali více možností Jihoafrické republiky, nezaměstnanost by se v naší zemi rapidně snížila a to především u stovek černých lidí, kteří by dostali větší šanci se zapojit do turistických aktivit naší země.
Procestoval jsem mnoho zemí světa a na vlastní oči jsem viděl tisíce lidí, jak se zabívají s velkým úspěchem cestovním ruchem, zatímco u nás v Jižní Africe je to velmi malé procento lidí. Je velmi smutné, jak v Jižní Africe tento turistický ruch funguje a prosperuje. Turistice se věnují většinou bílí lidé a ti černí jsou mimo dění. V případě, že jsou do cestovního ruchu zapojeni, tak pracují jako zaměstnanci a placená síla. Byl jsem v zemích jako je Japonsko, kde turistický ruch zaměstnává tisíce lidí. Byl jsem také v Jižní Americe, kde najdete stovky rodilých Američanů, kteří se zapojili do výnosného turistického obchodu této země.
A dál …, když turisté přijedou do Jižní Afriky, vidí mnoho věcí jen z pohledu Evropanů a ne očima Afričanů. Život v divočině jim je prezentován pouze z hlediska bílých vědců – jen z hlediska bílých osadníků. Bohužel se neseznamují s bohatým folklórem, který mají černí lidé kmene Koi Koi a Koi San. Turisté např. vidí jihoafrického pakoně hřívnatého, ale už se nedoví, co si Afričané myslí o tomto zvířeti, ani to, že pakůň hřívnatý byl jedním z uctívaných zvířat Afriky.
Nejrůznější kmeny věřily, že ovládají síly, které zneškodní negativní a jinak škodlivé vlivy země, a ocas z pakoně hřívnatého dokonce i v současnosti používají šamani jako nástroj pro vymítání zlých duchů míst a lidí. Turisté mohou vidět zebru a je jim řečeno, že je to Burchellova zebra nebo nějaká jiná zebra a pak jí dají latinský název. Nikdo jim neřekne, že tato zebra je pro Afričany posvátným zvířetem velké Matky Země, zvířetem, jehož stopy měly sílu odnášet neplodnost a jiné ženské nemoci černých žen.
Já mohu klidně říci, že turista v Jižní Africe je podváděn v tom smyslu, že je mu odepřena veliká nádhera lidových zvyků, v jejichž duchu naši lidé uvážovali a ještě uvažují ve vztahu ke zvířatům. Já věřím, že tato očividná nespravedlnost se v budoucnu musí napravit. Zoologové a jiní vědci jsou v Africe „usazeni“ jen o něco déle než čtyři sta let, ale Afričané žili bok po boku s divokými zvířaty, ptáky a hmyzem po tisíciletí a během těchto let si vytvořili kolem těchto zvířat bájesloví, se kterým by se měli seznamovat lidé, kteří přijdou na návštěvu do naší země.
V Jižní Africe jsou dokonce místa, o která je velký zájem, místa, o kterých turisté nevědí vůbec nic, protože ti, kteří žijí v naší zemi, neznají nic a ani se nesnaží získat o těchto věcech informace. Znovu opakuji, že Jižní Afrika je ráj, potenciální ráj pro zámořské návštěvníky, jestliže úředníci povolí místním Afričanům mluvit se zámořskými návštěvníky zcela otevřeně, jak jen je možné. Jižní Afrika se neskládá jen z vědců. Jižní Afrika se neskládá jen z bílých osadníků. Tvoří ji starověké kmeny a společenství, které tady byly dlouho před první portugalskou lodí, která obeplula Mys Dobré Naděje.
Povím vám o dvou místech, jejichž potenciál jakožto turistického cíle odhalíme. Prvním je území nazývané Vulindaba, jehož jméno znamená „otevřený příběh“ nebo „začátek příběhu“. Vulindaba se nachází na úpatí rozsáhlého pohoří Megaliesberg Mountain. Leží podél silnice a je pojmenovaná „Líná říční silnice“. Vulindaba bude zpřístupněna jako cesta divočinou pro mladé lidi, zámořské návštěvníky, stejně jako pro školní děti. Vulindaba je kus nezničeného venkova.
Je to kus země s divokými keři a pastvinami, země ohromujících skal a strmých horských svahů, země kde stále rostou některé starověké rostliny, které člověk nachází nebo se snaží v těch místech najít. Ve Vulindabě bude ubytování pro mladé lidi, kteří stráví noc pod jihoafrickými hvězdami, zaposlouchají se do příběhů, tanců a bubnování – aby mohli pobýt s duchem divočiny a s duchem starověké hory Magadi. Kdysi to byla země matriarchátu – země pracovitých lidí, kteří byli zaneprázdněni obchodem s námořníky z dalekého východu Jižní Afriky. V této zemi existuje mnoho příběhů, existuje tam také mnoho písní, které můžeme slyšet, jak je zde zpívají starci a stařeny. A tak se, ještě jednou, můžeme znovu spojit s pradávnou historií této země. V horách Megaliesberg existují tajemství, o kterých nikdy nenajdete zmínku v žádné turistické příručce. Existují tam historické stavby, které ještě stále stojí v těchto místech, můžete zde najít starověké věci, jsou tam starověké doly, které vedou hluboko do nitra hor. Doly, které byly lidmi vykopány, a my nevíme proč.
Sponzor www stránek
Lidé zde něco těžili, ale nevíme co to bylo. V horách Megaliesberg jsou místa, která byla černochy pokládána za posvátná po stovky ne-li po tisíce let. Dovolte, abych vám o jednom takovém místě vyprávěl. V blízkosti „Líné říční silnice“je farma, kde se nalézá pramen čisté vody. Voda, která vyvěrá ze země, teče jen asi několik metrů a pak znovu mizí v zemi.
Naši lidé nazývali tento pramen Marutwani, pramen, který působil blahodárně při léčení žen. Před dvěma sty lety tu žila věštkyně. Po mnoho generací přicházeli nemocní lidé, stejně tak jako lidoví léčitelé k pramenu Marutwani, aby si nabrali jeho čistou léčivou vodu. Po dvou nebo třech stoletích přicházeli k tomuto místu i členové mocné sionské katolická církve, nejmocnější svobodné církve v Jižní Africe, kteří sem přicházeli s nádobami, aby si nabrali vodu z pramene Marutwani. A nyní bych vám chtěl ukázat očividnou nespravedlnost – nespravedlnost zrozenou z neznalosti.
V Anglii existuje mnoho posvátných vřídel a pramenů, o jejichž vodě se říká, že má léčivé účinky. Při svých cestách nedaleko od Britských ostrovů jsem narazil na několik takových posvátných vřídel a pramenů; jeden z nich je nazýván Kališní vřídlo (Chalice Well). O rezivě zabarvené vodě, která vytéká z Kališního vřídla, se v Anglii věří, že má léčivé účinky, po tisíce let je tato voda z tohoto pramene stáčena a vyvážena Angličany do celého světa. Ale tady v Jižní Africe máme prameny jako je pramen Marutwani, o kterém svět nic neví, i když voda Marutwani má stejně tak silné léčivé účinky jako Kališní vřídlo, Lurdy a jiná známá místa v Evropě a v Anglii.
Každý ví o Kališním vřídle, ale nikdo neví o posvátném prameni Marutwani a jeho účincích – opravdu silných léčivých účincích, které tato voda má. Další věc. Ve stejné oblasti, jako je Vulindaba, o několik kilometrů dál odsud stojí malý kopec, malá hora, na kterou pro tisíce let bylo černými lidmi pohlíženo jako na posvátnou, stejně jako je hora Sion posvátná pro Izraelce. Tato hora se jmenuje Intaba kaNgwenya. Tato hora vystupuje nad krajinu a je viditelná téměř odkudkoliv.
Černí lidé, obzvláště lidé kmene Mandebele, udržovali víru, že bohové z hvězd sestupovali na tuto horu pravidelně a stoupali na tuto horu také pravidelně z důvodů, které my, lidské bytosti neznáme. Stovky mužů a žen kmene Ndebele po stovky let prohlašovali, že viděli podivné bytosti, jejichž kůže je křídově bílá. Stvoření s hlavami krokodýlů a s těly lidských bytostí sestupovala z oblohy a pak se vracela nazpět na oblohu z tohoto vrcholu hory. Před mnoha léty, když jsem byl sangoma-začátečník, jsem slyšel příběhy o těch podivných krokodýlích bozích poblíž ohňů moudrých mužů a žen, kteří měli své příbytky kolem této úžasné malé hory.
Farmáři, na jejichž území tato hora stojí, si neuvědomují, jaká posvátná a důležitá věc to je a ani si neuvědomují, jak to může přitahovat návštěvníky z dalekých míst Matky Země. Máme poklady, které nám dali bohové, ale tyto poklady jsou nám neznámé. To je tragédie Jižní Afriky. Když lidé navštíví území Vulindaba, musí přece slyšet o tom všem a ještě mnohem více.
Nedaleko od Vulindaba, přes asfaltovou silnici, která vede k Hartebeespoort, můžete najít další místo, které jako Vulindaba leží na úpatí vznosných hor Megaliesberg. Ale tato farma je jedinečná v tom, že je tam řeka, velká Krokodýlí řeka, která protéká územím na úpatí mohutné hory, kterou staří lidé nazývají hora Nkwe.
Tato hora je obrovská, masivní a viděno pod určitým úhlem vypadá jako gigantický, spící leopard s hlavou spočívající na tlapách a úžasné je to, že je vidět sklon této hory, která vypadá jako otevřená, vrčící tlama leoparda. Jsou tam dva půlkruhové rysy, které vypadají jako tlama zvířete. Spící Leopardí hora je spojená s menší horou s ostrým hrotem, kde stařeny mívaly své kraals (*slovo pro uzávěru dobytka nebo jiného skotu, umístěného uvnitř africké usedlosti nebo vesnice obklopené palisádou, blátivou zdí, ve formě kruhu), před mnoha lety ji nazývaly Iswele, hora Ženská Hruď. Mezi Leopardí horou a touto horou je mezera, odkud vychází slunce, které přejde nad územím, aby nakonec zapadlo na západě.
Bylo nám řečno, že starověcí domorodí astrologové pozorovali slunce a měsíc, které vycházejí z míst za těmito dvěma horami, a mohli říci, ze kterého místa mezi dvěma horami a ve kterém ročním období vycházelo slunce. Toto území, o kterém mluvím, je nyní ve vlastnictví londýnské orgnizace Ženy pro mír, odvážných žen, které navštěvují místa jako je Bosna a Sarajevo, aby pomohly traumatizovaným uprchlíkům a staraly se o zraněné. Naším záměrem je vytvořit na této farmě jedinečnou zajímavost, kterou návštěvníci uvidí.
Jednou z dalších zajímavostí bude „léčitelská vesnice“, kde se budou léčit lidé se zájmem o léčbu tradičními metodami, pod dohledem tradičních léčitelů. Také zde bude pro návštěvníky připraveno zajímavé místo v Zahradě mystérií, kde budou návštěvníci moci strávit den i noc. Budou zde k vidění kameny stavěné podle afrických tradic, také zde budou stát sochy různých afrických bohů, které si budeme moci prohlédnout. Toto místo, které nemělo jméno, dostalo krásné jméno Naledi, což znamená hvězda nebo dárce osvícení.
Návštěvníci se budou moci zúčastnit tradiční výuky astronomie a astrologie, budou jim vyprávěny zdejší příběhy. Návštěvníkům budou ukázány hojivé byliny pěstované v Zahradě mystérií. Toho, co zde bude k vidění, je mnohem mnohem víc. Umělecké práce a jiné nádherné tradiční artefakty zde budou na prodej pro ty, kteří si je budou chtít zakoupit. Bude to místo života, světla a krásy.
Převzato z www: www.demiurg.cz
