Nedávno jsem se zúčastnil úžasného workshopu se světově známým americkým malířem íránského původu Rassoulim. Chci tento svůj prožitek a klíčové myšlenky sdílet, protože Rassouli říkal, že by byl rád, kdybychom nemluvili o tom, že jsme byli na workshopu malování, ale že jsme byli na akci, která nám změnila život. Což já můžu říct s velkou radostí, protože mně se to stalo. Rassouli nás také prosil, ať tento koncept a způsob žití rozšiřujeme dál. Tento příspěvek je jeden z prvních způsobů, který volím, další už se rýsují.

Nemusíte být malíř, aby na vás tento workshop něco změnil. Workshop není jen pro malíře, jde o změnu způsobu žití a nástrojem či technikou, kterou Rassouli používá, je právě malování. Ale jestli je člověk malíř nebo nemalíř není vůbec důležité, důležité je jen vnímat, prožít to a pak si dané prožitky namapovat na denní situace. Navíc pro správné kreslení a malování většinou stačí jen znát pár základních technik, které vám umožní nějak začít. Důležitý je spíše postoj a způsob jakým se k malování (a potažmo k životu) člověk staví.

Jakmile máte správný postoj a jste ve flow, kreativita ve vás si sama řekne, co a jak dělat… A věřte, že kreativita je v každém, jen se projevuje jinak, má různou formu. Může to být tanec, zpěv, malování, tvorba skvělých obchodních nabídek, nezvyklé řešení problémů ve výrobě, ruční práce, vaření, tunning motorek, prostě cokoliv. Já jsem sice člověk, který nějaký kreslířsko-malířský talent dostal a jako dítě ho rozvíjel, ale puberťácká rebelie a důležité zájmy jako víno, ženy a zpěv všechno zastavila. Vrátil jsem se ke kreslení a malování až nedávno a zjistil, že si nic nepamatuji a tak prostě nějak začal kreslit a malovat. Ano, zašel jsem na jeden kurz kreslení, ale to jen proto, abych měl 2 dny, kdy nad tím budu sedět, a nic mě nebude rušit. No a pak už šlo všechno samo :). Následující obrázky vám snad dodají motivaci k dalšímu čtení.

Ukázka mé „obkreslovací“ práce, ať si uděláte obrázek o změně a o tom, co všechno se dá naučit 😉

Být ve flow…

Zmínil jsem pojem „flow“ a „být ve flow“. Co to vlastně je? Jak se takové flow projevuje?

  • Milovali jste se někdy tak, že jste při tom zapomněli na čas, jídlo a povinnosti?
  • Hráli jste někdy hodiny počítačovou hru, aniž jste jedli a pili?
  • Vyráběli jste se synem ptačí budku a úplně vás to oba pohltilo?
  • Četli jste detektivku a ani nezaregistrovali naštvanou partnerku čekající na odjezd do divadla?
  • Dívali jste se na západ slunce, skoro přestali dýchat a nemohli po dlouhou dobu odejít z daného místa?

Každý má nějaký takový zážitek, možná ne z posledních let, kdy se trápíte v práci nebo ve vztahu, ale jako dítě určitě, jen si možná nevzpomínáte. Tak si sedněte, uvolněte se, zalistujte fotoalbem a vzpomínejte. Přesně toto je totiž zážitek flow a tam se chceme dostat.

Psycholog Csikszentmihalyi hovoří o flow jako o state of concentration or complete absorption with the activity at hand and the situation. It is a state in which people are so involved in an activity that nothing else seems to matter. [zdroj: Csikszentmihalyi: Beyond Boredom and Anxiety: Experiencing Flow in Work and Play, 25th anniversary edition, Jossey-Bass, 2000].

Česky bychom mohli flow popsat jako stav koncentrace či úplného pohlcení aktivitou a situací. Stav, ve kterém jsou lidé tak ponořeni do dané aktivity, že to vypadá, že jim na ničem jiném nezáleží.

Doporučuji také shlédnout inspirativní Csikszentmihalyiho TED talk o flow a lidském štěstí.

Motivace bylo snad dostatečná, pojďme tedy k workshopu. Abyste mohli být tvůrčí ze srdce a ne z hlavy a denně žít spokojeně a naplnit svůj život, musíte se dostat do flow. Jak na to? Nečekejte, až na vaše oblíbené aktivity budete mít čas. Věty jako „až budu mít dost vydělané, začnu cestovat.“, „v důchodě začnu číst/malovat/psát/vařit“, „o víkendu, příští měsíc, příští rok, budu…“ jsou výmluvy. Pokud to opravdu chcete dělat, začněte to dělat hned dnes, alespoň chvíli denně. Já nemaloval, protože jsem pořád říkal, že na to nemám tolik času, kolik potřebuji a nemám kde. Dnes vidím, že hodinka až dvě na zemi či stole v obýváku stačí a vše byla jen výmluva. Šlo jen o to překonat lenost a strach a konat, sednout si a malovat. Toto konání je demonstrace mužského principu v nás všech. Muži, ale i ženy, teď ruku na srdce. Jak často konáte, když vám něco přinese intuice, inspirace? 1% všech nápadů? 10% nebo dokonce více než 50%?

Pokud říkáte, že přes rodinu či jiné povinnosti a zájmy nemáte ani tu hodinu, tak to opravdově dělat nechcete a berete rodinu či děti jen jako výmluvu (což je mimochodem vůči nim docela nefér). Navíc i ve vztahu či manželství, a dokonce i s dětmi, musíte mít chvíle jen pro sebe, jinak nemůže váš vztah fungovat a budete se v něm cítit víc a víc svazováni, spíše než svobodní, rostoucí, naplňující svůj smysl a milováni…

Snažte se tedy dělat aspoň chvíli denně to, co si říkáte, že budete dělat až… Jinak se k tomu nikdy nedostanete. Pokud to začnete dělat, uvidíte, že se vám najednou pro danou aktivitu vytvoří větší prostor, přijdou nabídky, peníze, možnosti, přátelé nebo se objeví něco, co jste chtěli dělat doopravdy a nějak to zapomněli, zatlačili hluboko do nevědomí. Například, pokud jste vždy chtěli cestovat, začněte cestovat po vašem okolí odpoledne po práci. Uvidíte, že velmi brzy se z toho stane cestování po světě na delší dobu nebo přijde úplně něco jiného, co vám cestování mělo odhalit… Důležité je ale začít konat.

  1/ Snažte se dostat do flow a žít v něm (doma, v práci, v autě, …).

  2/ Dělejte každý den aspoň chvíli to, o čem sníte, že budete dělat až někdy něco…

Inspirace: no jo, ale čím mám začít?

Mým osobním problémem bylo vždycky, že jsem nevěděl, jak začít, co malovat, co nakreslit, o čem psát? Jak se s tímto problémem vypořádat? Důležitá je inspirace, ne konkrétní motiv jako cíl, kterého chcete dosáhnout. Naše západní civilizace si pořád myslí, jak vše řídí a ovládá. Tak se snažíme dosahovat nějakých cílů, a když jich dosáhneme, přijde jen krátké uspokojení a vracíme se do shonu dosahování. Pak náhodou zažijeme něco úžasného a uvědomíme si, že by nás nikdy ani nenapadlo něco tak úžasného si naplánovat jako cíl… Vidíte ten rozdíl?

Jediné, co potřebujete je tedy inspirace, abyste začali něco dělat, nepotřebujete znát konkrétní cíl. Inspirace nás donutí malovat, ale to, co jsem viděl, nemaluji. Když příště něco uvidíte, něco se vám zalíbí nebo vás napadne, sedněte si a pokuste se zachytit první krok. Začněte tím, co vám inspirace radí, třeba vás osloví západ slunce, tak sedněte a naznačte doprostřed barvy (napište text, pusťte hudbu, udělejte prezentaci, … prostě podle druhu vaší kreativní činnosti), které Vás oslovili, klidně je plácněte bez tvaru a formy. Pak obraz vnímejte a následujte to, co vám říká. Obraz s vámi bude komunikovat. Točte s ním, dívejte se na něj z různých stran a nenechte se rozptylovat okolím.


Partner www stránek
KRATOM – KOUZELNÁ BYLINA Z JIHOVÝCHODNÍ ASIE
Rassouli malující a jeho výsledek…

Když zachytíte prvotní inspiraci, obraz sám vám najednou řekne, že máte doplnit tam to a vedle ono. Tak to udělejte a vnímejte dál. Tato komunikace jde zevnitř, ze srdce místo z hlavy, která chce něco řídit a malovat směrem ke konkrétnímu cíli. Když se odevzdáte bez cíle a nasloucháte, začne malovat cosi uvnitř vás samo.

Na konci práce pak nastupuje editor (váš rozum, znalosti a zkušenosti), který vám pomůže dokončit to, co vzniklo. Domalovat postavy, opravit a učesat text, který jste vysypali a podobně. Tady už jsou zkušenosti, vzdělání a logické myšlení vhodné a aplikovatelné.

  3/ Proto, abyste začali, potřebujete jen inspiraci.

  4/ Stačí znát jen první krok, není třeba znát cíl.

Poznatky

Probíral jsem s Rassoulim a také i sám pochopil, že tvořivý proces nemáme přerušovat. Máme se snažit dokončit to, co máme rozdělané. Proč? Protože rozvíjíme určitou inspiraci, která přišla teď, jsme naladěni na danou činnost, prožíváme určité pocity a emoce… Rassouli uvedl krásný příklad s milováním. Když odejdete v půlce milování a vrátíte se jiný den a chcete pokračovat, tak už taky nenajdete partnerku/partnera a postel ve stejném stavu, jako jste ji opustili 😉 možná ji tam nenajdete už vůbec (ani partnerku ani postel :)).

Také je důležité si uvědomit, že neexistují žádné chyby. Psychologové dávno vědí a říkají nám, že to co nazýváme chybou, je jen mechanismus, kterým se náš mozek učí. My se za každou „chybu“ stále peskujeme a trestáme a popíráme tím fyziologii našeho těla. Pokud si například čmárnete přes malbu, tak to tam má být, rozveďte to, je to potenciál pro něco nového. Stejně tak v životě. Pracujte se situací, kterou vnímáte jako chybu nebo problém jako s příležitostí. Je to jen o úhlu pohledu a ochotě tvořit.

Znovu a lépe je hloupost. Pokud se vám něco nelíbí a tvrdíte, že se to nepovedlo, tak je to nepřesné tvrzení. To, co jste dělali, jste se určitě snažili udělat nejlépe, jak jste v danou chvíli a s danými dovednostmi a zkušenostmi mohli. Možná znáte 4 dohody, tak tohle je přesně jejich aplikace. Člověk je tvor tvořivý a opakování úkonů nás nudí. Opakováním již nesbíráme novou zkušenost. Proto místo znovu a lépe běžte vždycky radši dělat něco jiného, nového.

Omezení jsou skvělá, můžeme s nimi pracovat a tvořit podle nich. Všechno, co nás omezuje je potenciál. Může jít o omezený čas, peníze, malý prostor, špatné barvy, vítr, vyrušování apod.

Rassouli také často přirovnával tvořivý proces k milování, jak jste si již asi všimli. Krásné na tom je, že milování a malování jsou velmi podobná slova 🙂

Pokud chcete něco ve svém životě změnit, zkuste následující

  1. Snažte se dostat do flow a žít v něm (doma, v práci, v autě, …).
  2. Dělejte každý den aspoň chvíli to, o čem sníte, že budete dělat až někdy něco.
  3. Proto, abyste začali, potřebujete jen inspiraci.
  4. Stačí znát jen první krok, není třeba znát cíl.
  5. Neexistují chyby ani omezení, jedná se jen o potenciál pro tvorbu.

V dalším díle tohoto blogu beze strachu, s radostí a láskou posdílím pro vaši inspiraci svůj malířsko-životní vývoj v poslední době s komentářem mých výtvorů.

 

Ze srdce děkuji Rassoulimu, Igorkovi, Eli, Cyrilovi a všem, kteří spolutvořili tuto skvělou akci! Odvezl jsem si v srdci mnohem víc, než bych kdy čekal…

Díky!

7 Komentářů

Jak může malování pomoci člověku odhalit životní cestu, aniž by byl umělec?

  1. Jarku, to je krásně popsané. Včera jsme úplně nezávisle na tomto mluvili na kurzu o důležitosti tvoření čehokoliv, o vyhrazení si času na sebe a svoje inspirace, abychom si vzpomněli na to, co jsme dělali rádi v dospívání a rozvíjeli to. Aby se z nás během tohoto procesu tvoření stali blázni, šílenci…

  2. Moc děkuji za krásný článek, který mě kopl přesně do bolavého místa…Čekám stále kdy přijde ten správný okamžik, kdy začnu, kdy přijde myšlenka…K čertu s myšlenkami, srdce ví víc…Ještě jednou děkuji. Eva

    PS. a mayský horoskop by se hodil, jestli znáte okdaz na někoho kdo ho dělá, díky. E

    1. Diky. To je presne ono, jakmile mame nejakou inspiraci tak okamzite zacit, aspon kousek, chvili, 30 min nebo hodinu, ale zacit, neodkladat! Jsem rad, ze clanek pomohl 😉 to je jeho ucel 🙂

      Horoskop delam ja, muzeme se domluvit pres mail jarekprochazka( zavinac_)gmail.com

Napsat komentář: děkuji Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..