„Vedu ceremonie, semináře, potní chýše, jsem průvodce lidem při psychospirituální krizi. Učím, jak se dostat skrze šamanské techniky do stavu rozšířeného vědomí a pracovat v něm,“ popisuje své aktivity Karel Fuller. Šamanismem se zabývá už od 80-tých let.
Vždycky mě zajímá, jak člověk došel k tomu, co dělá.
To, co dělám už nějakých třicet let, jsem dělal ze začátku jenom pro sebe. Zúčastňoval jsem se akcí, co to šlo. Bylo to hodně o prožitcích. Aby se člověk dostal k tomu, co mu pomůže, tak to musí prožít. Nemůže si o tom jen přečíst.
A jak jste věděl, že zrovna tahle cesta je pro vás?
Já nevím, jaká je to cesta. Těžko se to pojmenovává. Mám problém se slovem šaman a přitom to dělám. Tím, že tady v Evropě nebyla šamanská kultura dochovaná v té spirituální podobě, spíše jen ve formě léčitelské pomoci.
Původní šamanské kultury se v Evropě zachovaly jen na několika místech. Na severu Evropy, na Baltu (Litva), se zachoval slovanský šamanismus. Ve Finsku se drží tradice Sámů. V republikách bývalého Sovětského svazu se zachoval mongolský a sibiřský šamanismus. Dodnes je to tam živé, i když v době sovětské nadvlády se to snažili dostat do ilegality.
Partner www stránek
A co Keltové?
Co je zajímavé, nechal jsem si udělat genetický kmenový původ. Podle haploskupiny z vašeho genomu zjistí, ze kterého kmene pocházíte. Je jich asi deset. Na území ČR žije asi 20 procent lidí, kteří mají keltský gen. Nejvíc jich je samozřejmě v Irsku, tam to dělá asi 80 procent. No a mně vyšel taky Kelt. Můj prapradědeček byl původem z Britských ostrovů. (usmívá se)
Keltská kultura je na tom líp než Indiáni, co se týká dochovaných tradic, protože ti nemají vůbec žádné písemné podklady. Ústní tradice u druidů hrála taky velkou roli a i přes těžkou kuratelu křesťanství se to zachovalo. Keltové třeba měli kliku v tom, že měli stejný kříž. (směje se) V evropském kontextu se například křesťanské svátky drží svátků keltských. Ježíšek se náhodou narodil na Slunovrat a Velikonoce jsou zrovna na jarní rovnodennost, keltský svátek Ostara… Ty staré keltské, slovanské a germánské tradice byly tak silné, že je křesťané nemohli jen tak zašlapat do země.
Odkud tedy pochází slovo šaman?
Slovo šaman pochází ze Sibiře od Evenků. V překladu znamená „ten, který vidí“. Dnes to slovo získalo takovou blbou pachuť.
Jezdím do Ameriky k Indiánům. Dříve jsem jezdíval do jižní i severní, teď už dávám přednost spíše severní, protože tančím tanec slunce (sun dance) v lakotské tradici. Lakotové neznali slovo šaman. Používají Wicasa Wakan (vičáša vakhan) což znamená „ svatá bytost (osoba, člověk)“. V angličtině říkají medicine man, tedy ten, který dává medicínu. To mohl být i ceremoniář. V jižní Americe je to vegetalista, nebo curandero. Tam se vůbec slovo šaman nepoužívá.
Co se tehdy stalo, že vás to dovedlo k šamanským technikám?
Po vojně jsem těžce onemocněl, byl jsem před invalidním důchodem. Lékaři nevěděli, co mi je. Nemohl jsem sedět, ani stát. Měl jsem šílené bolesti v dolní části páteře.
A byla to touha „takhle nechci žít“, která vás postavila zpátky na nohy?
Ano. Došlo tam k aha efektu, kdy najednou mozek přehodil výhybku ze standardních kolejí uvažování. K tomu dochází i při šamanských technikách – nabízí se mozku jiné možnosti řešení, než které máme zajeté a osvědčené – protože nejsou jediné. Najednou to člověk vidí jinak a zjisti, že takhle to dál nejde.
Tehdy tady nebyli žádní šamani, jen čeští léčitelé. Začínal jsem jako senzibil a proutkař a stále tuto techniku používám pro diagnostiku. K léčitelům jsem se dostal skrze hledání vody, skrze proutky, hodně mi pomohli. Takto jsem se postupně dostal i k šamanům. Zjistil jsem, že je to všechno stejné. Používají stejné techniky, akorát když to člověk nevidí, má pocit, že je to něco jiného. Někdo má názor, že šaman musí mít pera na hlavě, musí žít v tom kmeni… To není pravda. Pokud je to „ten, který vidí“, pak je jedno, jestli je z Turecka, nebo z Číny.
Možná je to tím, že se k nám dostanou akorát zprávy o tom, jak Petr Chobot přiotráví lidi, ale ucelené informace chybí.
Jistě, ono je to i tím, že každý uznaný obor má svou oborovou organizaci. Tohle se snažili udělat v republice Tuva, kde uznali šamanismus jako státní náboženství. (Tuva je území na jižní Sibiři, sousedící s Mongolskem – pozn. red.) Vytvořili tam šamanskou univerzitu, ale nedomluvili se. (směje se). Šaman je tam trochu jinak postavený. Mají zvláštní způsob práce – takový zakázkový. Hodně je drží ego, které znemožňuje vzájemnou spolupráci.
Existuje vůbec nějaká mezinárodní šamanská platforma?
Ano. Mám za sebou několikaleté studium „Foundation for Shamanic Studies“, kterou založil Michael Harner. Funguje už od 60. let v reakci na zakázaná psychedelika. Je to jediný světový vzdělávací formát pro šamanská studia. Harner sjezdil svět a sesbíral mnoho šamanských technik, které sjednotil do jedné. Říká, že je několik základních technik, které jsou vesrkze stejné, akorát k tomu šamani používají jiné tanečky, jiné oblečení, jiné nástroje a jiné, místní duchy. Protože s duchem ledního medvěda australského šamana nepřesvědčíte pracovat. Harner tedy vytvořil jádrový (core) šamanismus, kde zobecňuje principy, jak pracovat s lidskou myslí.
Dá se jednoduše popsat princip šamanských technik?
Působíme na nějakou složku podvědomí, která není zjevná. Avšak my musíme tu věc udělat zjevnou, aby se člověk mohl léčit. A jak k tomu každý dojde, to je různé. Někdo si k tomu bubnuje, někdo si vezme psychedelikum… U toho se zastavím. Je zajímavé, že psychedelikum je většinou chápáno jako droga, ale v překladu psyché znamená mysl a delikum má z latiny význam „být zjevným“. Takže psychedelika jsou látky, které činí vaši mysl zjevnou. Spadají tam všechny silové rostliny na světě – kromě Grónska, tam jim zbývá jenom zpívat. (směje se)
Když už se člověk jednou dostane do míst „za“, tak už se tam pak snadno vrací, a klidně stačí jenom zpívat nebo bubnovat. Pokud to však ještě nezažil, tak musí projít iniciací. K tomu slouží např. i pobyty v ústraní. Na Vision Quest® – pobyty v ústraní bez jídla a vody – chodíme pořád.
A co holotropní dýchání?
Tuto metodu vymyslel, Stanislav Grof, u kterého teď studuju. Při holotropním dýchání se také „psyché stává zjevnou“, bez jakýchkoliv látek, díky rozšířenému stavu vědomí, do něhož se mozek dostane při zrychleném a prohloubeném dechu.
Ve změněném stavu vědomí jsme mimochodem několikrát denně, aniž bychom si to uvědomili.
Teoreticky se do stavu změněného vědomí se dostane člověk, když si dá panáka, cigáro, nebo kafe. Jsou to všechno stavy, kdy se cítíte jinak. To se může stát i při úrazu, ze strachu… Pozor však, některé věci vám změní stav vědomí, ale nerozšíří jej. (směje se)
Zajímá mě, jak moc velkou roli hraje při léčení placebo efekt?
Říká se třeba o šamanech, že dělají velké divadlo. Oblečou se do nádherných šatů, navlečou na… sebe spoustu pentliček, vezmou si krásné velké bubny, protože na jejich komunitu to působilo a posilovalo to jejich víru v uzdravení. Placebo je projev vnitřního léčitele – ten, který umí vyléčit. Když se člověk řízne, tak způsob jeho samoléčení těla je stoprocentní. A nemusí proto skoro nic dělat. Ale když chci, abych měl nižší horečku, tam už je to složitější.
Když se dělají farmaceutické testy a dají lidem tzv. slepé vzorky, většinou cukr. Přesto se ze sta lidí třicet osob vyléčí – při stejné diagnóze. Zároveň když bych přišel k chlapovi, který bude vypadat jako bankovní úředník a bude mi tvrdit, že se mnou udělá šamanské techniky, efekt léčení bude poloviční. Víc uvěřím chlapovi s pentličkami, že je správný šaman. V Tuvě platilo – kdo má větší buben, je větší šaman. (směje se) Je to však často i hra ega, potřeba lidí ovládat druhé.
Musím říct, že zároveň nezavrhuju západní medicínu. Funguje zejména na úrovni těla. Jestliže tělo říká, že je něco špatně, tak už je to ta poslední zpráva. To už neukecám šamana, aby mi rychle zacelil nohu.
I když Clemens Kuby (autor knihy „Zázračné zdraví, návod k jinému myšlení“ – pozn. red.) má dodnes přerušenou míchu a chodí. Je zcela mimo jakékoliv zdravotní tabulky. Našel výhybku a jede. Z hlediska vědy je to nonsens, ale zřejmě ty možnosti těla jsou obrovské.
Takže pokud dělám něco špatně, objeví se to na těle, ale nejhlubší kořeny hledejme ve spirituální oblasti, kde nejsme celiství.
Myslím, že dnes už lidí tyto signály víc vnímají. Ale jak přijít na to, co děláme špatně, když chceme zahojit rány?
Dělat všechno! Všechno, co jde! Je blbost říkat, že tohle nebudu dělat (nemyslím tím kontraindikace). Ale když už ke mně přijde nějaké léčení, tak ho můžu zkusit. Jsem svobodný člověk. Když se nechci léčit chemoterapeuticky a zvolím jinou techniku, je to moje věc, jestli umřu! Je to moje zodpovědnost.
V osmi letech můj syn dostal epileptický záchvat. Lékaři mu nasadili antiepileptika a mně se to nelíbilo, protože byl z toho otupělý. Přizval jsem peruánského šamana, udělali jsme ceremonii a přišlo řešení. Řekl mi, že zjistil bylinu, která mu pomůže a pošle mi ji. „Budete mu ji dávat, vynecháte léky, a bude to dobré.“ A opravdu, za rok byl syn zdravý. Teď studuje posledním rokem medicínu (stomatologii).
To je hezké skloubení, když studuje medicínu a přitom zažil, že mu pomohla šamanská ceremonie a byliny.
To ano. Navíc i moje žena je lékařka, takže tyto věci spolu často konzultujeme.
Zmínil jste se o studiu u Stanislava Grofa…
Ano, jsem u něj ve výcviku transpersonální psychologie. Studovat u něj je pro mě čest. Společně s přáteli jsem v minulém roce zorganizoval českou transpersonální konferenci. Teď v září 2017 bude Mezinárodní transpersonální konference v Praze opět se Stanislavem Grofem. Očekáváme, že přijede na sto významných mluvčích z celého světa, především z Kalifornie. Od března se budou prodávat vstupenky na www.itcprague2017.org.
To bude událost! Těším se. A čemu se teď nejvíc věnujete?
Úzce spolupracuji s Ludmilou Chrášťanskou z Centra Nesměň. Pořádá tance univerzálního míru – což jsou kruhové tance vycházející z různých spirituálních tradic. Učí je po celém světě. Já se učil vizionářské, tranzovní tance, které se používají na léčení, protože pomoci pohybu, zvuku a zpěvu se člověk také dostane do rozšířeného stavu vědomí.
Nově jsme spolu začali organizovat přechodové rituály, které u nás chybí. Ceremonie znamená, že člověk udělá činnost ve vnějším světě. Ale tím, že ji udělá posvátně, změní něco uvnitř. Například muž může přijít za ženou až tehdy, rozloučí-li se uvnitř se svými rodiči a je samostatný.
A dalším tématem, kterému se intenzivně věnuji, je práce se smrtí. Ovlivnil mě silně tibetský buddhismus.
Článek převzat z www: magazin.maitrea.cz
