Vycestovala nejprve do Jižní Ameriky a poté do Asie a Indie. Bernadette Poisson vyhledává léčitele a šamany a popisuje bohatství tradiční medicíny, jež je v některých zemích schopna úspěšně a bez konfliktů přežívat vedle moderního lékařství. Redaktorka Světa Grálu Liliane Volokove se Bernadette Poisson ptala na témata, o nichž autorka píše ve svých knihách: rostliny, léčitelé, utrpení, smrt, ženy a spiritualita.

Svět Grálu: Bernadette, byla jste lékařkou na venkově a potom jste se rozhodla angažovat v humanitárních projektech, které organizují malá místní sdružení ve prospěch zemí třetího světa. Co vás vedlo k tomuto kroku?

B. Poisson: V letech 1980-1985 jsem se začala zajímat o analýzu osobnosti a práci s tělesnou bioenergií. V roli všeobecné lékařky mi bylo poněkud těsno. Běžně si člověk, jehož znalosti jsou vždy do jisté míry omezené, uchovává iluzi, že mu někdo dá na všechno odpověď, bez pochybností a dalších otázek. Když jako lékař navrhnete pozorování příznaků a pacientovi se nedostane rychlé odpovědi, často se obrátí na jiného lékaře, který mu bez otálení předepíše na pár dní antibiotika.Takto se ovšem ztrácí možnost dialogu.

Někdy nastane ještě horší situace, kdy institucionální péče člověka k něčemu přímo donutí. Například rozhodnutí o císařském řezu padne někdy při porodu velmi rychle. Žena je zcela bezmocná, a přitom jde o její mateřství a plodnost. V období menopauzy jí lékař doporučí užívání hormonů, ačkoli tím popře všechno, co osobnost ženy přímo spojuje se životem. Pochopila jsem, že je třeba vést lidi k tomu, aby se zabývali sami sebou, aby objevili příznivé účinky masáží, sportovali se svými dětmi, našli životní energii a nestavěli si bez ustání bariéry.

Svět Grálu: Jste velmi aktivní: pět zemí a dvě knihy za šest let… navštívila jste Bolívii, Ekvádor, Bangladéš, Guatemalu, Kolumbii, Indii a Pákistán. Co vás žene do tak vzdálených míst?

B. Poisson: Když jste na cestě, ani nevíte, kam směřujete, jen kráčíte a postupujete stále dál… a když přijde čas, rozhodnete se.

Mé první zkušenosti tvořila svědectví lidí, první kroky v době pozorování. Na mé první cestě mi šlo hlavně o to, abych pozorovala a poznala život ve třetím světě, později už jsem mohla lépe formulovat vlastní záměry a pracovat na nich. Nejdříve jsem oslovila velké nevládní organizace, ale jejich návrhy mě příliš nezaujaly. Pak jsem se dozvěděla o jednom projektu v Guatemale, který připravili přátelé z Ardeche, a jela jsem se podívat, co se u nich děje. Je to spíš tak, že události přicházejí ke mně, ne já k nim. Vstupují mi do cesty jako možnosti. Přátelé z vesnice v Ardeche byli v kontaktu s jednou vesnicí v Indii a já se rozhodla jim napsat. Odpověděli mi s obrovským nadšením, až jsem měla dojem, že snad čekají Matku Terezu. Nenabízela jsem peníze, nebyla jsem sponzorem, a musela jsem věci uvést na pravou míru. Řekla jsem jim, že možná nebudu odpovídat jejich představám, ale že bychom i tak mohli něco společného podniknout. Možností, co dělat, se nabízelo nepočítaně, protože tito lidé byli ochotni spolupracovat a byly mezi nimi i zdravotní sestry bez práce. Kromě toho tu byli také lidé, kteří se delší dobu zabývali léčením bylinkami, jako např. bratr Shanti žijící v jižní Indii, jenž měl v sousední vesnici bylinkářství… To všechno bylo základem pro tvořivý začátek.

Svět Grálu: Píšete, že první cesty do Jižní Ameriky pro vás měly velký význam. Setkala jste se například s projektem „Medicos Descalzos“, kreativním návrhem zahrad s léčivými bylinkami a se skupinou Fergusson v Bogotě, která šíří myšlenky globálního zdraví. Originalita těchto projektů vás zasáhla. V čem jsou tak výjimečné?

B. Poisson: Originalita Medicos Descalzos v Guatemale spočívá v tom, že se vychází z domorodé medicíny. Představuje alternativní léčbu s dobrou strukturou a velkou dynamikou. Guatemalští přívrženci této léčby jsou mladí a pracují výhradně s prostředky přírodní medicíny, což nestojí žádné peníze a přesně odpovídá mentalitě tamějších obyvatel. V rámci tohoto projektu se každý může naučit používat léčiva na bázi rostlin a nemusí být závislý na moderní medicíně. Lidé těchto národů vesměs nemají dobré zkušenosti s nemocnicemi. Občas se ale stává, že lékaři vycházející z tradice spolupracují s místními lékaři, a je vidět snahy o propojení: například v blízkosti nemocnic se nacházejí tamascals, což jsou malá zařízení, kde žena může porodit podle guatemalské tradice; tyto snahy o propojení jsou však stále ještě málo výrazné. Objevila jsem je hlavně v Ekvádoru a částečně v Bolívii.

Svět Grálu: Hovoříte také o jihoamerických šamanech. Můžete nám je trochu přiblížit?

B. Poisson: Ve Francii jsme měli kulturu druidů až do 8. století. Pak byli pronásledováni, stejně jako léčitelé v 15. a 16. století. Tyto kořeny tak úplně zanikly. Dnešní společnost je vybudována na nepravých základech, kde je jedinec odtržen od přírody a izolován; naproti tomu některé civilizace si uchovaly spojení s přírodou, s kosmickými vlivy i klimatickými podmínkami. V civilizacích, kde se udržely tradice, člověk není izolovanou bytostí nadřazenou jiným druhům, považuje se spíše za bratra ostatních bytostí. V americko-indiánských tradicích je cítit sepětí všeho živého, zatímco my, kteří věříme, že jsme na vyšší úrovni a nezávislí, jsme se od přírody odtrhli a ještě si vybudovali základní princip, podle kterého to, co nevidíme, ani neexistuje!

Aymarové v jižním Peru stále zůstávají ve spojení se svými předky. Sledují znamení, jsou vnímaví ke zvířatům, věnují pečlivou pozornost svým snům.. Žena pomáhající při porodech, se kterou jsem pracovala, mi jednou řekla: „Měla jsem sen. Zdálo se mi o mém prvním muži; když se objeví, chce mi poradit a pečuje o mé dobro.“ Tito lidé zůstávají otevření jiným prostorům a dimenzím. A šaman, to je právě člověk, který se dostal díky této otevřenosti nejdál a představuje velkého pomocníka.

Každý šamanismus má svou vlastní tradici a svá pravidla. Amazonský šaman se neučí ze dne na den, ale stává se šamanem iniciací, za pomoci halucinogenních rostlin. Bolívijský šaman zase čerpá z vrozené dispozice nebo z vnitřního probuzení. Potom se vydá na cestu a hledá si lebku některého z předků, který se stane jeho rádcem. Každá země má své vlastní pojetí šamanismu, avšak také každý šaman se odlišuje od jiného.

Léčitel působí jinak než šaman; více pracuje s rostlinami, zatímco šaman je prostředníkem spojení s neviditelnými silami a duchy předků. Dobrý šaman svým rituálem obnovuje narušenou harmonii.

Svět Grálu: Má šaman osobitý vztah s nemocným nebo s rostlinami? Říkáte, že absorbuje energii rostliny a odevzdává ji nemocnému…

B. Poisson: V amazonské kultuře se šaman postí, izoluje se na 10 až 15 dní. Rostliny jsou jeho blízkými a on setrvává ve stálém spojení s jejich dušemi. Pije rostlinné odvary a rostlina sama ho naučí, jak ji používat a v jakém množství. Šaman říká, že nasaje duši rostliny a může pak přenést její moc obyčejným dechem. Vytvoří si s rostlinou duševní pouto, které mu umožní nepoužít přímo ji samotnou, ale odevzdat její působení.

Svět Grálu: Ve vašich knihách věnujete hodně místa také ženám Sama jste cestovala v Jižní Americe v oblastech, kde vládne násilí, stejně jako v Asii nebo v muslimských zemích jako je Pákistán. Podařilo se vám místním ženám nějak pomoci?

B. Poisson: Příliš ne. V mnoha zemích je žena stále ještě nesvobodná, zatímco muž je mnohem nezávislejší. V Indii, v Pákistánu, nejvíce v muslimských zemích, žena slouží výhradně rodině. Když jsem například nasedla na kolo, vyvolala jsem na tvářích žen úsměvy, protože jsem si dovolila udělat něco, k čemu se ony samy neodváží. Nechtěla jsem nijak provokovat, ale bylo to prostě praktické. Nechápu, proč bych nemohla využít kolo stejně jako muži; snažím se ukázat své chápání svobody a dávám tím najevo: pocházím z jiné země a nepřijmu zvyky, které omezují mou svobodu nebo ženskost.

V Guatemale jsem se šla vykoupat v řece s dívkami v pubertálním věku, což se tam běžně nedělá, ale já jsem si to mohla dovolit. Voda byla jako samet a celé to bylo velmi příjemné. Je však třeba vycítit, co je ještě přijatelné, abyste nepřekročili hranice, jejichž porušení tradice zakazuje. Často jsem se ženami zažila mnoho radosti a pocitů pospolitosti. V muslimských společnostech moc spočívá v rukou mužů, přičemž v Pákistánu vládne skupina integristů, kteří vyznávají násilí vůči celému obyvatelstvu.

Ženy v západní saharské oblasti se cítí více rovnocenné mužům než ženy jiných muslimských zemí. Samy rozhodují v otázkách obdělávání pole či péče o děti a jsou dost bojovné i v politické oblasti. Při svém pobytu jsem organizovala setkání ve stanech, kde se cítily svobodně a mohly volně hovořit o svých ženských záležitostech a o dětech. Lékaři, kteří přicházeli do táborů, pocházeli většinou z Alžírska nebo z Kuby a byli zpravidla dosti vzdáleni jejich způsobu myšlení.


Sponzor www stránek
Ivan čaj z Vrbovky úzkolisté

Svět Grálu: V Indii jste se setkala se sestřičkami velmi oddanými svému poslání. Píšete: „Jejich každodenní život je prodchnut vírou v základní lidské hodnoty“. Jaký cíl měla vaše setkání s nimi?

B. Poisson: Sestřičky nepovažují za svůj úkol změnu společnosti, ale dávají do své práce srdce, otevřenost, službu. Nerozdávají peníze, ty ani nemají, ale jsou všímavé k bolestem jiných a snaží se pomáhat. Cítíte cosi povzbuzujícího, když procházíte čtvrtí, kde pracují. Dodávají lidem životní energii, duševní elán, víru. Nejdřív jsem je oslovila písemně, chtěla jsem s nimi spolupracovat.

Sestřičky pečující o postižené děti mi řekly: „Bylo by dobré, kdyby ses podívala na děti a pomohla nám svým úhlem pohledu.“ Umožňuje jim to podívat se na vlastní práci jinýma očima a hledat nová řešení pro děti. Zorganizovaly jsme spolu dvoutýdenní školení o dětské psychologii a péči o děti pro mladé ženy, které jim chodí pomáhat… Během školení jsme se dotkly různých zajímavých i praktických témat, např. jak postupovat při horečce, jak pomoci dítěti, když má psychické problémy. Mým prvním úkolem bylo dodat těmto mladým ošetřovatelkám v chudé zemi důvěru ve vlastní síly, sdělit jim, že nemusí být lékařkami, aby mohly pomáhat. Snažila jsem se rozvíjet jejich schopnosti, neboť jsem objevila i ženy s bohatým vnitřním životem, které se potřebovaly pouze osvobodit, aby mohly svá bohatství předávat i jiným. Pohled zvenčí může v člověku probudit skryté schopnosti; někdo přijde a řekne: „Myslel jsi to takhle?“ nebo „Podívej, co všechno dokážeš!“ – a to mu dodá sílu.

Svět Grálu: V andské etnomedicíně se pátrá po okultních vlivech, které zasahují do života člověka. Určí se, zda je problém tělesného či duševního, případně nadpřirozeného původu… Byla jste svědkem takových metod?

B. Poisson: Ano, v Guatemale mě jednou v poledne zavolal k jedné ženě tamější léčitel, který chtěl, abych to byla já, kdo ji bude léčit. Šlo o psychický problém, který se musel řešit v prostředí, kde vládnou tabu a muži. Přitom otázka byla velmi ženská. Bylo mi řečeno: „Tato žena stále více chřadne. Přestala jíst, je jí čtyřicet a upadá proto, že nemá muže.“ Byla to žena odstrčená vlastní rodinou, protože se nevdala. Zeptali se mě: „Co si o tom myslíš?“ Takovou otázku dali mně, cizince. Přišlo asi padesát lidí, kteří se mačkali usazení na zem v malé chatrči v hlubokém tichu, jež panuje vždy při duševním léčení. Připadalo mi, jako by na místě byli všichni proto, aby se sami léčili. Vytvořilo se něco jako spirituální ovzduší, které mě provázelo při léčení a umožňovalo mi dokonce radit i užívání bylin, které neznám. Bylo to něco velmi výjimečného a přesahujícího běžné chápání a dávalo mi to sílu osvobozovat ženskou duši. Jednala jsem spíš intuitivně než smyslově. Později jsem se s touto ženou dala do rozhovoru a její stav se postupně zlepšoval.

Článek převzat z www: www.svetgralu.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.