„Celé Africe a mým lidem se v této době děje mnoho hanebností, které mají na svědomí západní národy. Tyto hanebnosti jsou také prováděny africkým lidem západními badateli stejně jako obyčejnými spisovateli, kteří vědomě vedou moji mateřskou zemi do izolace a zacházejí s ní, jako by nebyla součástí lidstva. Tito spisovatelé a výzkumníci záměrně přehlížejí mnoho důležitých faktů o našich lidech a po nějaké době schválně pouze povrchně přelétnou informace o Africe, přehlédnou zbytek a věnují se národům a rasám, které mají v oblibě.“

Credo Mutwa

Podle mého otce jsem se narodil v Zulsku. Otec poznal mou matku po té, co ztratil manželku a hodně dětí v hrozné chřipkové epidemii, která se rozšířila v jižní Africe a zabila tisíce lidí v létech 1918 a 1919. Tak se z něho stal vdovec se třemi dětmi, které přežily.

Když se moji rodiče setkali v roce 1920, můj otec byl stavitel a křesťan a má matka mladá zulská dívka, která byla vychována v domorodém náboženství zulského kmene. Vyprávěli mi, že byli do sebe hodně zamilovaní a chtěli se vzít, ale bílí misionáři mému otci zakázali vzít si matku, dokud se nestane křesťankou.Otec mé matky byl starý ošlehaný bojovník, který se účastnil krutých válek, ve kterých Zulové bojovali proti Anglii, a on rozhodně odmítal povolit své dceři dostat se do područí toho, co nazýval „náboženství našich nepřátel. „Nemohu dovolit svému dítěti, aby se stalo křesťanem, “ řekl můj dědeček.“ Tito křesťané jsou rasa zlodějů, lhářů a vrahů, kteří nám ukradli naši zem mečem a střelnými zbraněmi. Raději bych umřel, než bych viděl křesťana uctívat Krista uvnitř naší vesnice. Nikdy!“

Uvězněni mezi katolické misionáře na jedné straně a tvrdohlavého starého zulského bojovníka na druhé, matka a otec neměli na vybranou – museli se rozdělit. Ale otec už tušil, že je matka těhotná. V dědečkově vesnici pak vypukl velký skandál, když bylo objeveno matčino těhotenství. Dědeček vyhnal mou matku ze své vesnice – k sobě si ji vzala jedna z jejích tet a tam mě porodila jako nemanželské dítě, dítě hanby. V té době nebylo pro zulskou dívku větší hanby než porodit dítě mimo manželství. S touto záležitostí bylo spojeno veliké stigma. Nicméně po čase dovolil dědeček mé matce – kterou vroucně miloval – vrátit se zpět do vesnice, ale naléhal, aby se už s mým otcem nesetkala.Tak se stalo, že když mi byl asi jeden rok, mladší bratr mého otce, který slyšel o mém narození, které ho dovedlo z Jižního pobřeží až do vesnice mé matky a žádal o povolení, aby si mě mohl odvést. Toto povolení mu dědeček rozzlobeně udělil. „Odstraň tuto hanbu z mého domu, ty křesťane!“ řekl bratrovi mého otce. „A řekni svému bratrovi, že jestli ho ještě někdy uvidím, zakusí velké utrpení za to, co způsobil mé dceři. Zmocním se ho a velice pomalu ho usmrtím. To mu vyřiď!“ Byl jsem odvezen do domu mého otce na jihu „území Natal“, na severním břehu řeky Umkumazi, a tam jsem vyrůstal. A v tomto období dospívání bylo zjištěno, že mám vizionářské a prorocké schopnosti. Ale nová manželka mého otce, která mě vychovávala, se maximálně snažila potlačit tento talent, společně s uměleckým sklonem kreslit a vyřezávat.

Nenavštěvoval jsem školu až do okamžiku, kdy už mi bylo asi 14. let. A protože má rodina byla stále na cestách díky stavitelské profesi otce, která ho nutila stěhovat se z města do města, stali jsme se rodinou cestovatelů, která nikdy dlouho zůstala na jednom místě.V roce 1935 dostal otec zaměstnání hlavního stavitele v Transvaalu a vzal nás všechny z rodného prostředí, abychom ho doprovázeli tam, kde pracoval. Navštěvoval jsem nejrůznější školy, a pak v roce 1937 jsem dostal velký šok a prožíval trauma, když jsem byl chycen a zneužíván gangem horníků mimo důlní kolonii. To způsobilo, že jsem byl dlouhý čas nemocný.

A ačkoliv jsem navštěvoval bílé doktory, nenašel jsem žádnou pomoc. Až bratr mého otce, ten který mě odvezl z dědečkovy vesnice, rozhodl, že se mám vrátit zpět do této vesnice v naději, že tam pomoc najdu. A tak se stalo. Můj dědeček, kterým můj otec pohrdal jako pohanem a uctívačem démonů, mi pomohl vrátit zdraví, když křesťanští doktoři selhali. Ale já, křesťan vyznávající katolickou víru, jsem zpočátku vůbec nevěřil, že by můj dědeček byl toho schopný. A tak mě velmi překvapilo, když se to podařilo. A já se začal zajímat, jestli misionáři nekřivdí lidem jako můj dědeček, když je nazývají bezbožní pohané. Jestliže můj dědeček byl hloupý pohanský divoch, jak bílí misionáři rádi označovali lidi jako on, jak je možné, že byl schopen mi pomoci?

A tady jsem se začal ptát na mnoho věcí,na které jsem se nikdy předtím neptal. Byli naši předci opravdu divoši, jak nás mírní misionáři přesvědčovali? Byli jsme my Afričané opravdu primitivní rasa bez jakýchkoliv znalostí, před tím než běloši přišli do Afriky? Tyto a mnoho, mnoho jiných otázek se začalo honit mou myslí. A pak jednoho dne, když si byl jistý, že já jsem úplně zdráv, řekl mi dědeček, že tato nemoc, která mě tak dlouho trápila, byla vlastně posvátná /svatá/ nemoc, která požaduje, abych se stal šamanem, léčitelem. Když mi to stařec řekl, ochotně jsem souhlasil, že podstoupím zasvěcení z rukou jedné z dcer mého dědečka, mladé sangoma, která se jmenovala Myrnu.

Když slyšeli, že jsem se stal sangoma, oba dva – můj otec i nevlastní matka – řekli mému strýci ze strany matky, abych se už nikdy nesnažil vkročit do jejich domu. A tak jsem se ocitl sám, mladík bez domova, bez rodiny – a začal jsem cestovat. Nejprve jsem se vydal do Swazijska a pak do země Basotho. A tak nějak u mě vznikla touha po cestování, která mě drží dodnes. Necestoval jsem pro požitek, ale cestoval jsem kvůli poznání jak najít jasnou /čistou/ mysl a pravdu o mých lidech.Někdy jsem našel na několik měsíců práci a pak jsem šel dál. Někdy jsem se ocitl mezi misionáři, těmi lidmi, kterým jsem už nevěřil. Někdy jsem se ocitl mezi horníky, vracejícími se domů ze zlatých dolů v Johannesburgu. Dostal jsem se do kontaktu s muži a ženami zemí, o kterých jsem před tím nevěděl. Učil jsem se věcem, které jsem předtím neznal. Zažil jsem věci, které může na cestě potkat jen léčitel v Africe.

Jestliže se stala zvláštní /divná/ věc v místě, kde jsem se vyskytl, stal jsem se jedním z těch, kteří byli vyzváni, aby pomohli v této situaci použitím starodávných afrických moudrostí a znalostí. Ocital jsem se mezi úžasnými a zvláštními /podivnými/ lidmi. Ocital se mezi muži a ženami, kteří vlastnili znalosti, známými už od dob, kdy se narodil Ježíš Kristus. Ze rtů vypravěčů jsem slyšel příběhy, které se vracely do nejstarších časů. Příběhy, které jen málokdo předtím slyšel.

Jak roky míjely, začala mě naplňovat utkvělá představa; uvědomoval jsem si, jak rychle se Afrika mění. S úlekem a smutkem jsem si uvědomoval, že kultura mých lidí, kultura, kterou jsem považoval za nesmrtelnou, vlastně umírá. Velmi, velmi brzy by se Afrika, kterou jsem znal, mohla stát zapomenutou věcí, věcí minulosti a já se rozhodl zkusit to a jakýmkoliv způsobem uchovat, co se dá z kultury mých lidí. Jak to mám provést? Přátelé mi radili napsat knihy. Jeden přítel mi poradil stavět „živá“ muzea, ve kterých bych uchoval umírající kulturu mých lidí, a já jsem vedl velmi těžký boj, jak toho dosáhnout (jak to provést). Psal jsem knihy a pokusil si půjčit peníze od bank a organizací prý založených na pomoc černochům, kteří chtěli podnikat.


Sponzor www stránek
Ivan čaj z Vrbovky úzkolisté

Znovu a znovu po dlouhých letech zápasu jsem byl zklamaný až do chvíle … V roce 1975 jsem byl úspěšný – získal jsem povolení a fondy stavět první „živé“ muzeum pro uchování znalostí mého národa, náboženství a kultury v centru Soweto. Mnoho černých lidí nechápalo účel mého snažení. Falešně mě obviňovali ze spolupráce s režimem apartheidu a z idealizování Soweto gheta???

Ale já se necítil jako politik, viděl jsem se jako léčitel, jehož povinností je uchovat velikost svého národa, bez ohledu na to, které vládě se podařilo být v Jižní Africe u moci. Viděl jsem se jako léčitel, jehož smyslem bylo vytvořit pracovní příležitosti pro hladovějící lidi v Soweto, bez ohledu na to, zda jsme ovládáni režimem apartheidu nebo A.N.C vládou. Věřil jsem pevně, že „poznání je politika“ a že rasa, která nezná svou opravdovou velikost, nikdy nezíská plnou svobodu. Byl jsem zarmoucen skutečností, že lidé zvenku podstoupili obrovské oběti, bojovali za svobodu, když neznali svou skutečnou velikost. Říkal jsem mé současné manželce Cecilii, a sám sobě, že dosažení svobody za těchto okolností by byla iluze a podvod. Roky pečlivého zkoumání mě naučily, že síly z Evropy, které kolonizovaly Afriku, udělaly víc, než jen že uvrhly naše lidi do područí pomocí dělostřelectva a pušek. Provedly víc, než že zaseli zmatek mezi naše lidi tím, že zavedly mnoho rozporuplných verzí křesťanského náboženství. Tak promyšleně vymývaly mozek našim lidem, že Afričané ztratili všechno sebepoznání, lásku k sobě, sebejistotu, svou hrdost a vlastní rodinu. Jestliže oloupíte lidi o všechny tyto věci, změníte je na rasu (národ) robotů, navždy na vás závislých. A dokonce jestliže se zdvihnete a odejdete od těchto lidí a řeknete jim jako děcku, je jste jim vrátili jejich svobodu, vstanou a budou vás následovat kamkoli půjdete, protože jsou ve své mysli ještě vašimi otroky, i když jejich těla jsou nyní osvobozena od vašich řetězů.

Věřil jsem jako věřím i nyní,že Afričané nikdy nedosáhli svobody a nezávislosti.Z tohoto důvodu naši lidé nedosáhi toho,co se podařilo národům jako je Indie či národům jihovýchodní Asie,které byli také kolonizovány.Například Indie,která produkuje jadernou energii,je uznávaná všemi národy na zeměkouli.Je také uznávaná pro svoji kultůru a náboženské filozofie.Oproti tomu je Afrika nadále utlačovaná a pro historii bude známa jako bičovaný otrok od svých kolonizátorů. Toto láme moje srdce,jako že jsem černoch.Já,který procestoval za mnoho let celou moji zemi jsem objevil,že také byla doba kdy jsme my,černí lidé,kteří jsou nyní opovrhováni,jsme vládli světu.Avšak nyní se nám lidé vysmívají jako národu divochů,kteří nejsou schopni dosáhnout toho,čeho dosáhli naši předci na počátku světa.

Cítím se rozlobený,když se podívám,jak hluboko jsme klesli. My,jejichž dcery a synové kráčejí po Americe,ne jako otroci,ale jako civilizovaní lidé a vládci. Pláču,když si vzpomenu, že my jsme byli zakladatelé jedné z nejstarších civilizací na tomto světě. Byli jsme v Sumeru, byli jsme v Indii, objevili jsme velké království v Kambodže a první muž,který kdy salutoval velkému vládci Číny, byl jeden z nás,syn Afriky,černoch.Budha byl černý muž z Afriky,potvrzují to jeho první sochy.Krishna byl černý bojovník. Božská Kali je zobrazována jako Africká žena.A i bible poukazuje na to,že Nimrod byl velký muž v očích Pána a ten,který založil velký národ Kušitů. Pláču, když vidím Afričany.kteří jsou masakrováni v ulicích jižní Afriky,která o sobě tvrdí,že je svobodným národem.

Pláču,když vidím lidi,kteří jsou hladový a přežívají v bídě v jižní Africe. Pláču i nyní,když vidím,že středoevropská výuka je podávaná našim dětem.Podávaná tak,aby z nich byli poloviční Afričané,kteří budou nenávidět a zavrhovat svoji vlastní zem a budou se tak dívat i na vlastní národy a to jen protože je to správné chování – tak nějak má přeci vypadat dobře vzdělaný evropský černoch. Má znevažovat Afriku a opovrhovat lidmi a i její kulturou. Dělají tak špinavou práci pro kolonizátory a jestli toho chcete dosáhnout,jestli chcete zničit kulturu národa, tak musíte začít s vymýváním mozků už od těch nejmenších a ti pak pro vás špinavou práci udělají.

Není tady jedinná universita v Africe,která by učila pravdu o našich lidech.Není tady jedinná škola v jižní Africe,která by učila naše lidi co to znamená být opravdovým Afričanem. Naše děti,které ukamenují Sangome k smrti,Inyangu upálí vůbec nevědí,že Afričané byli svého časiu králové v Americe. Dokonce objevili úžasnou Olmeckou civilizaci,která vytvářela dech beroucí relikvie vyryté do kamene a které i dnes udivují návštěvníky muzeí na celém světě. Naše děti,které rády plivnou do tváře Sangomy,nenávidí tradiční oblečení našich lidí však vůbec nevědí,že mezi objeviteli Skotského národa byli i černoši a jejich příjmení jsou toho důkazem.Sholto-Douglas,co toto jméno znamená?Znamená to – Vidět černého muže.Černí rytíři dokonce bojovali pro skotského krále a lidé z Dánska,kteří jsou podvodně zobrazováni v historických knihách jako blonďatá stvoření s růžovou kůží,měli mezi sebou velké množství černochů ve svých řadách.Po vyvraždení Dánů,v Anglii před stovkami let byli bojovníci tmavé pleti,kteří přišli do Dánska z Afriky a to tisíce let předtím.Celá tato pravda je utajována našim dětem.

Naši politici selhali,nepodařilo se jim vytvořit Spojené státy Africké.Naši političtí předáci to nemají vůbec jednoduché.Sedí na vrtkavém trůnu ze kterého ho mohou být sesazeni kdykoliv se zachce plukovníkům či generálům.Proč?Protože si nikdy nevybudovali národ,který by věřil sám v sebe a stál za svým vládcem.Vyděl jsem spoustu Afrických panovníků a z mnohými jsem i hovořil,ale co na nich bylo vidět na první pohled,byli to bílí muži v šatech černocha.A to důvod,proč se jim nedaří vytvořit fungující Afriku,která bude žít v míru a bude prosperovat.Stále jsou jen otroky svých vykořisťovatelů.Jen se podívejte,co se děje v Jižní Africe.Jak velká je kriminalita jak epidemie zabíjí, jak velká je zde nejednostnost.A co vám tyto věci řeknou?Že naši lidé nemají v sebe důvěru a že nemohou být politicky jednotní.

Trpím,protože bojuji jen se stíny.Když bojujete proti ignoranci,tak budete trpět jako bojovník,který je na bitevním poli pod kulometnou palbou. Ztratil jsem spousty lidí,které jsem měl rád.Ztratil jsem ženu,kterou jsem miloval před lety, v roce 1960 ji zastřelil běloch.Ztratil jsem i syna.Můj syn,nevinný,byl zavražděn nožem černého aktivisty,který tak učinil pod rouškou velkých demokratických změn. Málem jsem přišel i o dalšího syna.Bůh nás ochraňuj.Byl jsem podveden lidmi,kteří využili moji neznalosti a stupidity a obrali mne o milióny,které jsem vydělal svými knížkami..A i teď,kdy k vám hovořím,je tu i bílá žena,která mě oklamala a má profit ze všeho co napíšu , nakreslím či vytvořím.Trpím a i budu trpět.A i teď trpím, tito lidé podněcují mé vlastní děti proti mě. Narozeni proti vůli křesťanských kazatelů,lež vymyla mozek mým dcerám a jejich mysl je odcizila ode mne, říkající,nesmíš mluvit se svým otcem..Je to služebník samého ďábla.

Nečekám od vás žádné sympatie.Jenom vám to chci sdělit a chci abyjste věděli,kdo je to Credo Mutwa.Jsem podle nich odpad na zemi , příšera a člověk bez rozumu.Tito lidé se pak vydali do mého obydlí a sháněli informace, které by byly důkazem.Já jsem černoch,který má důvod být nepřátelský a zlý.Ale já nemohu donutit mou mysl abych byl takový.Nemůže být zlý a ingnorovat.Nemůže se dát na cestu sebezničení. Mnoho let mi trvalo,než se poštěstilo a já našel ženu mého srdce a matku mých sedmi dětí.Tato žena byla silná a pevná jako ocel, nepila a vše dávala jen a jen dětem..Dnes tu stojí před vámi muž odmítnutý světem.Muž,vdovec,který ztratil svoji ženu před pár měsíci a to za velmi nešťastných okolností.Moje žena přišla do nemocnice s rakovinou dělohy a rentgen ukázal divný kovový předmět v jejím břiše. Nidko nevěděl co to bylo.Nikdo nevěděl jak se to mohlo dostat do dělohy.

Předtím, než zemřela jsem dostal dopis ve kterém stálo,že nemám hovořit s mužem který se jmenuje David Icke nebo, že má žena zemře .Nebral jsem to vážně a má žena zemřela dva týdny poté.

Jak říkám,mám důvod být nepřátelský a zlý a to proti lidem,kteří si dělají z našich národů otroky a zatemňují jejich mysl.Mám právo nenávidět systém vzdělávání,který potlačuje pravdu o naší historii. Jsem sochař,který vytvořil mhoho soch v různých částech jižní Afrky. Jsem malíř, který maluje obrazy,které jsou poté jemu ukradeny a to vykořisťovateli.Jsem spisovatel, jehož knížky se vejdou do kapes,kde ji můžete nosit s penězi a nic přitom nemám. To je Credo Mutwa.

Nyní využívám svých zkušeností z mých cest a snažím se vytvářet pracovní příležitosti pro lidi,kteří velmi strádají.Postavil jsem vesnici v Sowetu,tak však byla zničena mladými lidmi. Postavil jsem i vesnici v Markefengu a vesnici se sochou ve východnim Kapském městě.Dal jsem chléb do rukou chudých a vytvořil jsem práci na místech, kde žádná nebyla.Kde nebydlel nikdo, je nyní celkem živo.Věřím v demokratickou zemi, v zemi,která bude ctít svou kulturu a své lidi, v zemi která dá hladovým jídlo a lidem bez šatů oblečení.

A co dostávám? Byl jsem nařčen,že jsem lhář a demoralizuji společnost.To tvrdí ti,kteří rádi poštvou černého proti černému.ti kteří nutí lidem číst špínu,kterou přivážejí ve svých novinách a pokládají ji za jedinou pravdu.Když pak upozorníte,že věci mohou být jinak zjistíte,že mnoho zemí v Africe stojí právě za těmito lidmi.A z vás udělají jen blázna a smějí se vám.

Epidemie AIDS brzo zničí naše velké národy,mám na mysli třeba národ Zulů,nic neudělali a umírají a k tomu všemu záplava drog,která ničí tuto báječnou zemi.Tento druh kriminality nikoho nezajímá.Epidemie politických vražd také nikoho nezajímá a jsou téměř na denním pořádku.Tyto věci jsou plánovány a vykonávány za pomocí již ovládnutých lidí. Je tu velké množství znásilnění v jižní Africe.Je to plánované a jen proto,že jste černoch.Děti se ztrácejí.Kam??V těchto dnech mají tito kriminálníci větší práva než lidé,kteří ctí zákon.Kriminálník vám zabije otce,ráno bude zatčen,ale odpoledne bude propušten na kauci a přijde zabít vás,protože jste pomohl policii dostat vás za mříže.Afrika dnešních dnů je podobná období prohibice v Americe.Rozdíl mezi policií a kriminálníky není skoro žádný a toto vše je úplně přehlíženo.

AFRIKA – MÍ LIDÉ

Celé Africe a mým lidem se v této době děje mnoho hanebností, které mají na svědomí západní národy. Tyto hanebnosti jsou také prováděny africkým lidem západními badateli stejně jako obyčejnými spisovateli, kteří vědomě vedou moji mateřskou zemi do izolace a zacházejí s ní, jako by nebyla součástí lidstva. Tito spisovatelé a výzkumníci záměrně přehlížejí mnoho důležitých faktů o našich lidech a po nějaké době schválně pouze povrchně přelétnou informace o Africe, přehlédnou zbytek a věnují se národům a rasám, které mají v oblibě.

Byly doby, kdy jsem zajímal se, proč to tak je. A nyní vím, příliš pozdě, že je za tím vším chladnokrevný ďábelský důvod. U Černochů z Jižní Afriky musí být potlačena jejich identita, aby se lidem s tímto nedobrým programem snáz podařilo změnit je v loutky, aby duchovně a fyzicky byli závislí na západu a jeho ziskuchtivých cílech. Černoši musí být přinuceni sklonit svůj pohled a také jiné národy na ně musí shlížet s opovržením. Vím to jako udržovatel nejstarších tradic mého národa – někdy je zvíře určené jako oběť, ať je to koza nebo dobytče, kvůli rodové tradici dáno do izolace, udržuje se mimo ostatní zvířata předtím, než je zabité. A Afrika je dnes zabíjena.

Války, které ji rozdělují, to, čemu se říká AIDS, tu řádí jako divoký oheň a planiny a údolí a moje země se stává součástí likvidace, kterou řídí určité organizace a národy, aby přivedly Afriku jako rasu do záhuby. Když to říkám, nejsem paranoidní; jsem muž, který prostudoval mnoho hrůzných faktů, které můžeme nyní už po několik let v Africe pozorovat. Afrika je ničena. Existují lidé, v jejichž zájmu je, aby kolébka lidstva byla vylidněna pomocí válečného hladomoru a nemocí a aby do zapomnění upadly všechny obrovské znalosti, které její lidé vlastnili. Dal jsem si slib, že jestliže Afrika bude nakonec zničena, jak velcí proroci jednou viděli, že se stane, že „zářivé ovoce jejího dětského ducha“ nezahyne.

Stovky knih a časopisů byly napsány a publikovány o původních Američanech a jejich nesporně velkých kulturách, které kdysi ovládali. Stovky knih byly na západě napsány a publikovány o Hindech v Indii, o jejich náboženství, jejich vědách a velké filozofii. Ale nikdo nikdy nechce napsat něco hodnotného a „hlubokého“ o Africe.

Například je známá skutečnost, že původní Američané ve Střední a Jižní Americe měli obrovské znalosti o vesmíru, souhvězdích, o sluneční soustavě, stejně jako o zatměních Měsíce. Je také dobře známo, že tito lidé vlastnili velké kalendáře založené na dobré znalosti světa a úžasné přesnosti. Ale skutečnost, že domorodé africké kmeny centrální, západní a Jižní Afriky vlastnily stejné znalosti, byla přehlédnuta. Jeden obzvláště úděsný zločin, který nemohu odpustit lidem z Evropy, je to, že kdykoli píší o Afričanech, záměrně je rozdělují.

Zacházejí s nimi a mluví o nich, jako by vůbec nebyli součástí afrického kontinentu. Nikde to není evidentnější, než když evropští vědci mluví o Egyptě. Zabývají se Egypťany, jako by to byl úplně oddělený národ od zbytku Afriky, a přesto ti, kteří znají Afriku velmi dobře, vám řeknou, že Afrika je propojena. Že různé národy naší rodné země jsou propojeny stejně jako jsou propojena kolečka v hodinách, a vidina Egypta oddělených od zbytku Afriky je podvod, iluze, zločin. Egypťané vždy byli Afričané a vůbec nejsou vzdáleni ostatním v Nubii, Etiopii a lidem v afrických oblastech daleko od jihu Egypta.

Například každý, kdo zná dobře Afriku, vám řekne, že mnoho bohů „půl člověk-půl zvíře“ uctívaných Egypťany mělo svůj původ hluboko v centrální stejně jako v Jižní Africe a že tito bozi jsou obyvateli Afriky uctíváni dokonce i nyní. Tady je ještě jeden příklad, jak západní výzkum záměrně zdeformoval fakta o Africe. Jsou to spisovatelé, kteří psali o Khoi san lidech v jižní Africe – o Křovácích. Tito spisovatelé schválně zobrazují lidi Khoi san, jako by byli entita úplně izolovaná od zbytku Afričanů, a přesto vám já, který má v žilách krev lidu Khoi san, mohu říci, že kultury mnoha černých národů v Jižní Africe byly důvěrně propojeny s kulturou lidí Khoi san.

Totéž se děje, když spisovatelé píší o lidech jako jsou Pygmejové ve střední Africe – Wat-wa. Jeden spisovatel dokonce zašel tak daleko, že prohlašoval, že Wat-wa není africký národ a já se ptám sám sebe, odkud si – u horoucích pekel – tento bílý blázen myslí, že lidé Wat-wa pocházejí? Na kterém vzdáleném ostrově je najdeme? Každý, kdo zná kulturu a jazyk Wat-wa vám řekne, že tato kultura a jazyk jsou spojeny s kulturami ostatních lidí této části Afriky, kde se Wat-wa nebo Twa nalézají. Toto úmyslné rozdělení Afriky, oddělování národů a kmenů skončí velkou pohromou pro lidi Afriky jako celku.

Například, po mnoho let, se Belgičané dopouštějí zločinu dělení lidí v Burundi a Rwandě do dvou oddělených národů. Věří se, že Watutsi patří k rase Nileotics, a Bahutu jsou považováni za rasu Bantu. Ale každý, kdo zná historii tohoto národa, vám řekne, že Watutsi a Bahutu nejsou tak rozlišní lidé, oni jsou prostě dvě větve úplně stejného národa, a tyto dvě větve žily v míru po stovky let, dokud mezi nimi belgičtí kolonisté nevyvolali nepřátelství, které se hodilo do jejich nekalého plánu. Předtím než Afrika zmizí pod mraky endemických občanských válek, předtím než moje země zmizí pod hustou mlhou z AIDS a uměle vyvolanými nemocemi, určenými pro vyhlazení mých lidí, já, Krédo Mutwa chci napravit tuto očividnou nespravedlnost.

Já, Credo Mutwa chci odhalit tyto zločiny, hanebné zločiny vzdělanců. A jako první krok k nápravě této nespravedlnosti, vám chci říct, že to nebyli jen Mayové, Inkové, Aztékové a ostatní národy Střední a Jižní Ameriky, které vlastnily obrovské vědomosti o záhadách vesmíru. To nebyli jen tito lidé, kteří měli znalosti o sluneční soustavě, stejně tak o zatmění Měsíce a pohybu Země ve vesmíru. Naši lidé mnoha kmenů v jižní, východní a střední Africe vlastnili také tyto znalosti. A oni je předávali z generace na generaci různými způsoby, ale většinou ústně.

TAJEMSTVÍ AFRIKY

Předtím než na této planetě byly stvořeny lidské bytosti, existovala tu velmi moudrá rasa lidí známých jako Imanyukela. Tito lidé přišli ze souhvězdí známého bílým lidem jako Orion a obývali naši zemi pro tisíce a tisíce roků. A ještě předtím než opustili naši zem, aby se ještě jednou vrátili k posvátnému Pavoučímu souhvězdí, provedli velkou evakuaci pod zem, pod Ruwensory Mountains – Měsíční hory a hluboko ve středu Matky Země národ Imanyukela vybudoval město měděných staveb.

Město s hradbami ze stříbra kolem dokola. Město postavené u mohutné hory z čistého křišťálu, hory poznání (vědění). Hora, ze které přicházejí na zem všechny vědomosti. A také hora, ke které se nakonec všechny znalosti vrátí. Jedna stařena mi řekla, že její babička jí vyprávěla tento příběh, když byla ještě panna asi tak v patnácti letech a při zasvěcení do tajemství a kultury lidí Bahutu. Stařena mi dále sdělila, že před mnoha generacemi přišla do země Bahutu skupina malých lidí se žlutou pokožkou, kteří nosili barevné šaty a podivně zářivě obarvené klobouky.

Tito lidé, jak vyprávěla, přišli, aby našli velké město znalostí – vědění, o kterém slyšeli před mnoha, mnoha roky, město, které stojí pod horami jménem Moon-Ruwensory Mountains. Tento příběh zůstal v mé paměti a byl jeden z mnoha velmi zvláštních příběhů, které jsem slyšel během předlouhých cest Afrikou. A pak k mému velkému úžasu přijel v roce 1975 do mého domu v Soweto milý přátelský kněz z Tibetu.

Jeho kněžské jméno bylo Akyong Rin Poche a já na něj stále i dnes vzpomínám jako na velkého přítele, který jiskří jako sklenice drahého šampaňského. Je to muž, na rozdíl od většiny tibetských mnichů, se kterými jsem se v životě setkal, který se dívá na život přes masku humoru. Je to muž, který se stále usmívá. Muž, jehož každé slovo je provoněno humorem. Muž, který se snadno a rád směje. Roztomilá a živá kamarádská lidská bytost. Bylo mi ctí mluvit s tímto mužem v jedné z chýší tvořících muzejní vesnici, kterou jsem postavil v Soweto, a Akyong Rin Poche mě téměř porazil tím, že mi položil otázku, která mě totálně překvapila a která ve mně vyvolala vzpomínky na minulé roky v zelené a zpola zapomenuté centrální Africe. „Víte něco, “ zeptal se mě, “ o měděném městě, o kterém se říká, že bylo někde ve střední Africe?“ Na nějakou chvíli jsem oněměl.

A pak jsem odpověděl, „Ano, ctěný Rin Poche. V době, kdy jsem cestoval přes zemi Watutsi a Bahutu, zemi, která byla pak známá jako Rwanda Urundi, jsem slyšel příběh o tomto tajemném městě, a také jsem slyšel, že toto město leží hluboko v zemi pod Měsíčními horami.“ Akyong Rin Poche mě překvapil znovu. Vyprávěl mi, jak za starých časů vedl velký Láma výpravu mnichů do střední Afriky hledajících toto tajemné město, a že o tomto Lámovi a jeho společnících už nikdy nikdo neslyšel. Zůstal jsem jako omráčen, vždyť to bylo potvrzení afrického příběhu mužem z Tibetu.

Byl jsem úplně ohromený a děkoval jsem Bohu, že jsem vzal na sebe úkol znovu získat poznání, které se mi naskytlo během mé dlouhé cesty Afrikou. Dnes Rwanda a Burundi je země ve spárech smrti. Desítky tisíc lidí byly zabity. Mnoho kmenů bylo zdecimováno a rozptýleno, aby se už nikdy nezformovaly. A veliké množství znalostí bylo navždy ztraceno. Toto je utrpení Afriky. Je to hanba mé vlasti.

PŮVOD BOHŮ

V mnoha západních zemích, když starý člověk zemře, tak je to prostě smrt staré lidské bytosti, která procházela životem a jejíž dny na zemi končí. Ale v Africe se smrt starce nebo stařeny stává nejvyšší pohromou, protože v mysli toho starce často odcházejí znalosti, které se předávají z rodičů na děti. Znalosti, které jsou cenné nejen pro Afriku a její potomky, ale pro lidský rod jako celek. Bez ohledu na to, kde se v Africe nacházíte, jak hluboko dovnitř černého kontinentu jste se dostlali, najdete zde velmi starodávné příběhy, které se neuvěřitelně podobají.

Najdete tu příslušníky afrických kmenů a národů, kteří vám budou vyprávět, že právě oni jsou potomci bohů, kteří sem přišli z nebe před tisíci let. Někteří nicméně říkají, že tito bozi k nim připluli po moři v magických lodích vyrobených z rákosu nebo dřeva nebo mědi, nebo dokonce byly zlaté. V některých případech jsou tito bozi a bohyně popisováni jako krásné lidské bytosti, jejichž kůže byla jasně modrá nebo zelená nebo dokonce stříbrná. Ale ve většině případů vám řeknou, že tito velcí bozi, obzvláště jedni, kteří přišli z oblohy, nebyli humanoidi, ale šupinatá zvířata, která žila většinu času v blátě nebo ve vodě. Zvířata extrémně děsivého a odporně ošklivého vzhledu.

Někteří říkají, že tato zvířata vypadala jako krokodýli, se zuby a čelistmi jako mají krokodýli, ale s hodně velkými a zakulacenými hlavami. Někteří říkají, že tato zvířata byly velmi vysoké bytosti s hadí hlavou, posazenou na dlouhém tenkém krku, s velmi dlouhými pažemi a velmi dlouhýma nohama. Jsou to ti, kteří tvrdí, že bozi, kteří přišli z oblohy, cestovali pomocí kouzelných lodích vyrobených z jasného kovu – stříbrného, měděného nebo zlatého. Lodě, které měly schopnost plout po vodě nebo dokonce po obloze jako ptáci.

Dále se vypráví, že někteří tito nebeští bozi nesli své duše v malých váčcích, které visely z jejich pásů. Tyto duše měly tvar koule z čistých krystalů. Koule, které mohly plout kolem ve vzduchu a které vydávaly oslňující světlo. Světlo mohlo osvítit v noci celou vesnici. Vyprávěli nám, že někteří velice odvážní afričtí náčelníci uvěznili (podrželi) tyto veliké bohy prostě tím, že pochytali jejich malé lesklé „koule duší“ a ukryli je v dírách hluboko v zemi.

V celé Africe nám vyprávěli, že tyto tajemné bytosti učily lidské bytosti mnoha věcem. Učily lidské bytosti vytvářet zákony, učily je znalosti bylinné medicíny, znalosti umění a tajemství stvoření vesmíru jako celku. Vyprávěli nám, že někteří tito bozi měli schopnost změnit svůj vzhled podle přání. Měli schopnost nabýt vzhledu a vyskytovat se jako jakákoliv bytost, která je na zemi, kdykoli měli dobrý důvod to tak udělat. Bůh z oblohy se mohl dokonce změnit na nosorožce a slona nebo dokonce čápa, bůh z oblohy se mohl dokonce změnit ve skálu nebo strom.

Vyprávěli nám, že někteří bohové cestovali po obloze pomocí houpaček vyrobených z pestrých kusů lana. Lidé národa Wutwa z lesů Konga mi vyprávěli o jednom takovém bohu, který se houpal oblohou na houpačce, jejíž konce byly spojené s mraky na obloze, a on mohl jít kamkoliv, bez ohledu na to jak daleko, a vrátit se na své kouzelné houpačce zpět před západem slunce.

V Africe jsou tito tajemní bozi známi pod různými jmény; v západní Africe, v zemi kmene Bumbara jsou tito obojživelníci nebo bozi-plazi z oblohy známí jako Zishwezi. Slovo zishwezi znamená buď plavec, potápěč a nebo větroň – kluzák. Vyprávělo se, že tito bozi z oblohy mohli seskočit z prostoru nad mraky až na vrchol hory, kdykoli chtěli, mohli také dosáhnout hlubokého dna oceánu a odtud vynést kouzelné předměty a pak je položit k nohám užaslých černých lidí.

V západní Africe jsou zase tato stvoření nazývána Asa, což znamená „schopní kouzla“. A tato slova asa, které má v sobě velkou kouzelnou moc, dalo základ jménu Asanti, což znamená král, ale doslovně znamená „dítě z asaand“, a jak víte – slovo Asanti dalo základ slovu Ashanti.

V zemi kmene Dogon najdeme slavné Nommo, rod plazivých nebo obojživelných bytostí, které přišly z hvězdy Sírius, aby předaly znalosti a náboženství černým lidem kmene Dogon. Mimochodem, vědci nikdy objasnili význam slova Dogon; znamená to Bůh Všemocný a lidé kmene Dogon se považují za jeho děti.

V různých částech Afriky jsou kmeny, které se považují za vyvolené Bohem. Tyto kmeny se nazývají jménem, které znamená bůh. V jižní Africe existuje kmen, který si říká Tonga, a další dost velká skupina lidí, která si říká Tsonga. A v Zimbabwe jsou dva kmeny, jeden z nich je nazýván Batonga, a druhý je nazýván Tongaila. Jméno Tonga, Tsonga nebo Donga znamená „boží lidé“ a tyto kmeny žijí na nejposvátnějších a nejduchovnějších místech v Africe. Například Matonga – lidé ze severního Zulska žijí v oblasti posvátného jezera St. Lucia, o kterém Zulové a jiné kmey věří, že je to místo, kam před stovky let připlula Velká matka Země na člunu z rákosu, doprovázená svým synem a jeho dvěma manželkami.

Přišla předat zákony, kulturu, náboženství, stejně tak umění léčit a jiné záhady pro lidské bytosti. Říká se, že Velká Matka Země byla obrovská žena, velmi, velmi tlustá s jasně zelenou kůží a stejně tak vypadal její syn a jeho dvě manželky. Kdysi existovalo v Zimbabwe velmi posvátné místo nazývané Kariba Gorge (Roklina), nyní zalité obrovským jezerem, které na tomto místě vzniklo přehrazením řeky Zambizi. V Kariba Gorge žily dva významné kmeny – Batonga, což znamená „lidi Boha“ a ještě významnější kmen jehož jméno je Tongaila.

Tonga, jak víte, znamená bůh, ale slovo Ila také znamená bůh, takže Tongaila lidé jsou nazýváni lidmi Boha Ila – moudrého starého boha, který podle některých pověstí stvořil zemi a všechno na ní. Tonga a Tongaila, bylo mi řečeno, jsou nejen vyvolení lidé vybraní bohem střežit Kariba Gorge, ale jsou také v každoročním kontaktu s velikými bohy, kteří přicházejí z hvězd a které nazývají Bananaila, děti boha Ila. Nyní se na chvíli zastavme v západní Africe, v zemi Dogon, tam, jak se říká, bozi Nommo připuli po obloze ve svých fantastických nebeských lodích, a bylo jich třináct nebo čtrnáct.

Vytvořili jezero kolem svých nebeských lodí a každé ráno plavali z lodí na pláž a tam kázali lidem, kteří se tu shromáždili ve velkém počtu. Vypráví se, že předtím, než bozi Nommo s velkým hlukem odletěli zpět na svou hvězdu, nejprve mezi sebou vybrali jednoho, zabili a rozkrájeli jeho tělo na kousky a pak je dávali jíst lidem jako první obětní rituál tohoto druhu na zemi. Když lidé jedli posvátné maso hvězdného tvora a pili jeho krev smíchanou s vodou, vzal Nommo spodní čelist tohoto stvoření a nějakým neuvěřitelným druhem kouzla je stvořil celé znovu a přivedl k životu. Vyprávěli nám, že tímto způsobem Nommo učil naše lidi tomu, že není žádná smrt a za každou smrtí následuje vzkříšení.

A také to znamená, že jednotlivec musí někdy obětovat sebe pro dobro společnosti. To je Nommo, jak nám vyprávěli, který učil národy Afriky tajemství reinkarnace, víře, že ten, který odejde pryč, odejde na křídlech smrti, vždycky se vrátí znovu na vonných křídlech života. Slyšeli jsme o tom, že v zemi Nigerie, kde Velká Matka – bohyně Mawi – dala vzniknout lidským bytostem poté, co stvořila svět, ale během mnoha století se lidé na zemi naplňovali sobeckostí a jinými formami negativního chování, a Velká Matka, která nyní byla v zemi bohů, seslala k zemi dceru Gabato, aby se ještě jednou vydaly lidské bytosti na cestu spravedlnosti.

Vypráví se, že Gabato přišla na zem ústy velkého hada, který zářil všemi barvami duhy. A tento had se plazil všude po zemi a byl tak veliký a tak velká byla jeho váha, že kdekoli se plazil, tam se tvořily rokliny, údolí a kaňony. A zjistil jsem a bylo to opravdu úžasné, že v mnohých zemích světa, mezi aboriginci v Austrálii, mezi domorodci v Americe, stejně tak v Africe, najdete víru v duhového hada. A také víru v opeřeného hada.

V Americe, většinou v Jižní a Centrální Americe , je opeřený had nazýván Quetzalcoatl, a mezi mými lidi, Zuly, najdeme víru v hada nazývaného Yndlondlo. Vypráví se, že Yndlondlo je obrovská mamba nebo obrovský hroznýš, jehož krk je pokrytý šedomodrými péry, jakoby péry modrého jeřába, a na vrcholu hadí hlavy rostou tři péra. Jedno je zelené, jedno červené a jedno bílé, které vypadá jako obrovské ocasní péra pštrosa. Yndlondlo, jako (jiho) americký Quetzalcoatl, je spojený s Božím Synem.

TAJEMSTVÍ AFRIKY – HISTORIE KŘÍŽE

Tajemství, které fascinovalo Afričany pro tisíce roků. Viděno v průřezu, tento spíše tupě vyhlížející krystal ukazuje kříž jako vzor. Je to jako vzor vlídnosti, který naši lidé dávných dob nazývali dokonalým křížem nebo křížem slunce. Předtím než vám řeknu více, byl bych rád, abyste věděli, že věc známá jako kříž nebyla přinesena do Afriky misionáři, ale znalost kříže v jeho nejrůznějších podobách existovala v Jižní Africe od nejstarších časů.

Kříž byl znám už mystikům Afriky dlouho, dlouho před založením křesťanského náboženství v Evropě, a kromě toho různé druhy kříže byly používány africkými léčiteli – šamany a mystiky pro dobré ale i nedobré účely. Afričané věřili, že kříž vyrobený buď ze dřeva, slonoviny nebo kovu je mocný objekt, schopný velikých kouzel, schopný rozpoutat síly léčení a obnovení (regenerace) nebo síly k ničení a zabíjení.

Existovaly tři druhy kříže, které Afričané užívali pro léčení – byl to kříž ve tvaru „T “ zvaný v západním mysticismu jako T- kříž, pak existoval pravý kříž, na kterém, jak nám bylo řečeno, byl ukřižován Ježíš. Kříž s dlouhou osovou částí a krátkými rameny. Pak existoval „zamlčený“ kříž, známý bílým lidem jako ankh, o kterém se západní myslitelé nesprávně domnívali, že jej znali pouze starobylí Egypťané. Tento ankh byl vlastně známý našim lidem jako podstata – symbol věčnosti nebo posmrtného života, a byl dokonce používán lidmi Khoi San pro účely k léčení.

Největšími uživateli kříže ankh byl téměř zaniklý národ Khoi Khoi nebo národ Hottentotů. Lidé Khoi Khoi tvrdili, že „zamlčený“kříž reprezentoval jejich velkého slunečního boha, Heitsie-Ibib. Zuluové, Xhosasané, Swazijci a jiné národy Jižní Afriky mluvící jazykem Ngoni, také věřili ve slunečního boha, který umírá každý večer a každé ráno je znovu zrozen. Který umírá každou zimu, aby se znovu zrodil každé jaro.

Věřili, že tento krásný syn Boha Otce a Bohyně Matky, kterého znali pod různými jmény, ztratil svou levou nohu v divokém boji proti hroznému draku, někteří říkají v boji proti gigantickému krokodýlovi, který chodil na zadních nohách, které byly mnohem, mnohem delší než přední nohy. Symbolem tohoto krásného Boha slunce, tohoto hrdinného Boha a nositele míru, byl také „zamlčený“ kříž, který Zuluové nazývali Mlenze-munye. Swazijci jej znal jako Mlente-munye. Jméno Mlenze-munye nebo Mlente-mmunye znamená „ten na nohách“, „ten s jednou nohou“. A mimochodem, když Afričané viděli kříž, který misionáři často nosili na krku, okamžitě ho poznávali jako symbol věčného boha s jednou nohou, který umírá a znovu se vždy zrodí. A tak respektovali misionáře jako posly od tohoto boha. Z tohoto důvodu byli v některých částech Afriky misionáři nazýváni jménem, které je také jedním z mnoha jmen afrického boha slunce – Kuráti. To znamená výborného učitele, je to jméno, kterým národy Twana, Owambo a Sotho nazývají misionáře až dodnes.

Naši lidé také věřili v to, co nazývali dokonalým křížem, nejmocnějším křížem ze všech. Byl to kříž, který měl všechna čtyři ramena naprosto stejná. Kříž tohoto druhu bílí lidé nazývají keltský kříž. Kříž, který je často umístěn uvnitř kruhu, se všemi přesně stejně dlouhými rameny; naši lidé používali tento kříž, kreslíce jej v mnoha podobách, k léčení těch nejhorších nemocí, kterým tělo podléhá.

Předtím než byl člověk léčen na rakovinu, byly byliny, které se použily k léčbě, rozdrcené na prášek nejprve vloženy na kus čisté kůže z africké gazely na kresbu dokonalého kříže, a pak lžící po lžíci byly přendávány do hliněného hrnce a ten byl několikrát požehnán. Existovaly tvary kříže, který na rozdíl od těch, které jsem stručně popsal a které byly používány k léčení, byl užíván na extrémně destruktivní účely a jeden z nich bílí lidé nazývají křížem svatého Ondřeje, kříž ve tvaru X, který ještě dnes učitelé v misijních školách používají k označení chybné odpovědi žáka do jeho sešitu. Afričané věřili, že kříž ve tvaru X je ovládán velmocí zla, a používali ho k prokletí lidí. Může být ve vašem zájmu, abyste věděli, že když člověk kmene Xhosa z Východního Mysu říká, že jste blázniví a šílení, označí vás jako „Uphameene.“ Doslovný význam tohoto slova znamená „je na vás vložen kříž“, který na vás vložil šprýmař, šílenec.

Ve starověku ale i v moderní době musí africký umělec, řezbář nebo malíř nějakého kříže přistupovat ke své práci velice pečlivě a opatrně, aby vytvořil pouze jeden z těch křížů, které léčí, a neodvážil se kreslit, vyřezávat nebo zobrazit na růženci kříž zla, protože Afričané říkají, že první osoba, která je ovlivněna negativní rytinou nebo kresbou je umělec sám. A první osoba, která je ovlivněna pozitivním kreslením nebo pozitivní rytinou, je tvůrce sám.

DĚTI MARSU

Afrika je země plná překvapení a ti, kteří putovali jejími pralesy, po březích jejích velkých řek a přes nekonečné planiny, musejí být vždy připraveni na setkání s překvapením. Jednoho dne jsem i já cestoval podél řeky Zambezi. Tam jsem se dostal až k obydlím lidí ve vesnici, kterou jsem procházel. Vyprávěli mi, že v této malé vesnici najdu některé z nejmoudřejších lidí v zemi, lidí, kteří se původem hlásí k bytostem údajně pocházejících z červené hvězdy nazývané Liitolafis; červená hvězda, jejíž jméno znamená „oko hnědé hyeny“, je to hvězda nebo spíše planeta, kterou bílí lidé nazývají Mars.

Chtěl jsem se setkat s těmito moudrými lidmi, a když jsem přišel k obydlím postaveným z trávy a k dřevěným chatám chráněným dřevěným plotem, uviděl jsem mnoho žen a dětí stojící u plotu blízko brány. Tito lidé se na mě usmívali a jejich úsměvy se dokonce rozšiřovaly, jak jsem se blížil ke vchodu; ženy stojící nejblíže k bráně se trochu posunuly doleva, aby se postavily přesně do středu otevřené brány.

Můj pohled dopadl na jejich nohy – všechna kuráž mě opustila a já jako zbabělec, kterým často jsem, jsem se obrátil a utekl následovaný hlasitou salvou ženského smíchu. Zahodil jsem všechny své věci – batoh a hůl na prašnou cestu, která vedla k bráně – a utíkal jako „tlustý opičák“, který hledá bezpečnost zeleného křoví. Ženy se smály a smály, a když jsem se ohlédl přes rameno, viděl jsem, jak vyšly, posbíraly moje věci a odnesly do vesnice. Dosud nikdy jsem neviděl něco podobného, jako jsem viděl tento den, něco, co mě přimělo, abych bláznivě utíkal jako před ohněm v buši.

Žena, která stála přede mnou uprostřed brány, měla jen dva velké prsty na každé noze. Měl jsem pocit, jako bych zíral na nohy ne lidské bytosti, ale na nohy obrovského ptáka z údolí bájí a pověstí.

S nepříjemným pocitem jsem doběhl ke stromu, zastavil se u něj a třásl se strachem. A jak jsem tam stál, skupina lidí vyšla z vesnice a se smíchem i úsměvem kráčela ke mně. Téměř všichni měli na nohou pouze dva prsty. Oni nenosí boty a zásluhou afrického prachu to vypadalo hrozivě. Došli ke mně, obklopili mě a řekli: neboj se nás, jsme lidé jako ty. Čím to je, že se nás bojíš? Nebyl jsem schopný odpovědi, moje tvář zrudla studem a rozpaky, rychlým pohledem jsem zběžně přejel jejich nohy a oni zaburáceli smíchem.

Tak jsem se setkal s kmenem nazývaným Bantwana, což znamená „děti“. Kmen lidí, kteří prohlašují, že jejich vzdálenými předky byli „ptačí lidé“, kteří přišli z hvězd, spojili se s pozemskými ženami a tak se zrodily tyto dvouprsté lidské bytosti. Lidé Bantwana mě pozvali do své malé vesnice a po tři měsíce jsem se od jejich dvou stařešinů dozvídal o věcech, které mě nechávaly ztuhlého úžasem. Kmen Bantwana jsou plaší lidé, kteří v dávných dobách trpěli pronásledováním od lidí jiných kmenů. Ale pokud si vás oblíbí a důvěřují vám, cítí s vámi soucit, řeknou vám věci, které vás velmi překvapí. Řeknou vám, že existuje dvacet čtyř obydlených planet v prostoru…

Převzato z www: www.demiurg.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.